ZÁKLADNA SHANK Nad předsunutou základnou pojmenovanou na počest padlého seržanta Michaela A. Shanka vlají tři vlajky. Po stranách jsou česká a americká a uprostřed afghánská. A právě pod nimi včera proběhl mimořádný slavnostní nástup vojenského kontingentu českého Provinčního týmu (PRT).
Čelem k nastoupeným vojákům stanuli s velitelem a dalšími členy štábu tři členové kontingentu s českou vlajkou. „Sešli jsme se výjimečně v neděli, protože si připomínáme den české státnosti, svatováclavské výročí,“ začal velitel kontingentu podplukovník Pavel Lipka.
Po proslovu kaplana Jaroslava Kníchala o svatováclavské tradici, následovalo předání 11 povýšení, a pak přišlo na řadu předávání velkých koláčů oslavencům. Jde o tradici, která se u českého kontingentu dodržuje – ti, kteří měli daný týden narozeniny, dostanou buď dort, připravený českými kuchaři na základně, nebo koláče a jakýsi „diplom“ s blahopřáním od velitele. Život v „bíhatech“ V rámci českého PRT je na Shanku na 200 Čechů, mezi nimiž jsou čtyři ženy. Američanů je tu přibližně stejný počet. Během pár měsíců se však situace změní. Tábor, který oproti jiným velkým základnám připomíná vísku, se radikálně rozšíří a od ledna by sem mělo přijet na dva tisíce Američanů, kteří mají posílit ochranu provincie Lógar.
Češi v současnosti žijí v 28 takzvaných „bíhatech“, což jsou dřevěné domky postavené na pylonech nad zemí. Bydlí v nich po osmi až po dvanácti. Uvnitř je několik postelí, stolů s počítači a uprostřed je televize. „Nebydlí se tady špatně,“ říká rotný Miroslav Hubka. „Máme tu třeba satelitní televizi, ale bohužel žádnou českou. Tak se díváme na to, čemu se dá rozumět. Většinou na polské nebo ruské kanály.“ Pokud člověk vyrazí od ošetřovny kolem jídelny, může projít „ulicí“ Stodolní, kterou křižuje například „ulička“ Znojemská. Projít mezi domky Čechů zabere několik vteřin. „Támhle napravo je prádelna,“ ukazuje tiskový a informační důstojník PRT major Jindřich Plescher. „Buď pro nás perou místní, které najali Američané, takže je to zadarmo, anebo je vedle taková ta klasická americká prádelna.“
Když návštěvník vyjde z uličky a u heliportu se dá doleva, dojde k autoparku. Na něm parkuje hned několik českých náklaďáků, které se buď opravují, nebo čistí od prachu. „No good,“ podává jeden z českých řidičů světlo Rufo Reyesovi a ukazuje mu, že chrastí, takže je porouchané. Reys přinese další, ale všechna chrastí. Tak se vydá do kontejneru pro nová.
Rufo Reyes je civilní kontraktor. Pochází z ostrova Guam a Češi mu přezdívají buď „Guam“ nebo „Indián“. Na hlavě má červený šátek a na sobě špinavé džíny. „To je zodpovědnost řidiče. Do týhle kolonky napíšeš jméno, a tady do těch číslo... Pak mi dáš originál a necháš si kopii,“ peskuje jednoho z řidičů, který krčí rameny a kouká na papíry ležící na autě.
„Už jsem tu tři roky a kontrakt mám do roku 2010. Češi mě tu chtěli,“ říká Reyes.
Dík filmům pilují češtinu Vedle televize či místní hudební skupiny, která tu a tam koncertuje, zajišťuje kulturu na základně knihovna. Ta je v části jednoho z domků a na starosti ji má psycholog kontingentu Michal Hummel. Vojáci mají k dispozici přibližně 500 knih a stejný počet DVD.
„Největší zájem je o české filmy, což je dáno tím, že tu není žádná česká televize,“ říká psycholog. „Ale lidi tu i hodně čtou. Největší zájem je o literaturu faktu, zejména válečnou, o historické romány či detektivky.“ České filmy si půjčují i afghánští překladatelé, kteří jsou s kontingentem. „Jednak to bude kvůli tomu, aby si připomenuli Česko, ale také kvůli tomu, aby si zlepšovali
O autorovi| František Šulc, zvláštní zpravodaj LN v Afghánistánu
