„Pozorování zhruba jednou za týden je poměrně nepříjemné, protože další den musíte buď odepsat nebo se krátce vyspat, a potom je jakákoliv práce dost namáhavá,“ popisuje trápení se změnou režimu astronom Pavel Koubský. Pozorovací povinnosti vedoucího stelárního oddělení v Ondřejově ale nikdy nebyly tak rozsáhlé, aby to nějak ovlivňovalo jeho osobní nebo rodinný život.
Jako satisfakce za noční pozorování a únavu další den ale působí to, když má člověk pocit, že se mu při pozorování podařilo něco objevit. To pak jde samozřejmě veškerá únava stranou.
Pro Evropana je z hlediska denního režimu výhodná nejlepší observatoř na světě na vrcholu havajské sopky Mauna Kea. Některé dalekohledy pracují automaticky či poloautomaticky. Sedíte v klidu své kanceláře a díky dvanáctihodinovému posunu vyjde noční pozorování na Havaji přesně na denní pracovní dobu v Evropě. pes Jakub Rypar pracuje jako technik v pražském metru. Mívá průměrně dvanáct nočních služeb do měsíce a většinou čtyři dny za sebou. Noční ale vnímá pozitivně. „Po finanční stránce jsou noční výborné,“ vysvětluje.
Vítá hlavně noční směny přes týden, kdy stejně není po večerech co dělat. I jeho otec chodí na noční směny, a tak Rypar problémy v rodině nemá, protože ví, jak se zařídit.
Na čtyřdenní blok nočních se technik nijak zvlášť nepřipravuje, snaží se chovat, jako by to byl normální den, během dne nespí. „Prostě to musím tu první noc přežít a spím až ráno po práci. Je to, jako když se protáhne oslava do rána,“ usmívá se.
Jakub Rypar vzpomíná, že jednou měl šestnáct nočních v měsíci - to mu dělalo problémy. „Bylo to hrozné, i když jsem měl denní, nemohl jsem večer usnout.“ A dodává: „Jen jsem ležel na posteli a koukal do zdi a hrozně mě to štvalo. Měl jsem z toho vztek.“
Díky této zkušenosti Rypar přišel na to, že mezi půlnocí a pátou hodinou ranní se nedá dívat na televizi, protože program je dost chudý. pes Pro Jiřího Dandu, primáře pražských záchranářů, existuje několik pozitiv práce v noci - je čas oběhat instituce, do jejichž úředních nebo otevíracích hodin se nemá během denní služby šanci strefit, domluvit návštěvu řemeslníků či zajet s autem do servisu. Negativa ale převažují. „Je porušován biorytmus, na který jsme nastavení. To znamená, že přes den máme žít a v noci spát,“ míní Danda.
Zdravotníci se nočním směnám nevyhnou. „Nelze říct, ty budeš pracovat na denní a ty na noční. Ale poměr je vyvážený. Stejný podíl denních a nočních.“
Samotný přechod mezi denní a noční službou je pro Jiřího Dandu velmi obtížný a nikdy se s ním nesžil. Noční víkendové služby jsou u záchranářů pověstné, pacienti bývají opilí a často hrubí.
A jak si to zařizují záchranáři v soukromí? Většina zdravotníků si životní partnery nachází zase ve zdravotnictví. Dopad fungování směnného provozu, který je naplánován až na dva měsíce dopředu, si totiž málokdo dokáže uvědomit. „Pamatuji se, když mi kamarádi říkali, že pojedeme za týden na hory. Odpověděl jsem jim, ať si to tam užijí.“ pes Také policisté z pohotovostní motorizované jednotky mají povinné noční služby. Jejich směny probíhají tak, že noční službou začínají a končí. Za týden tak mají dvě noční, mezi nimiž je volno.
František Vrbata, který vyjíždí do terénu po zavolání na číslo 155, noční služby nevnímá negativně. „V Praze je služba přes den horší, jsou zácpy, rvačky a často musíme i pronásledovat výtržníky. Noci jsou poměrně klidnější, není to tak rušné,“ shrnuje.
Střídání služby za dne a noci zvládá poměrně dobře. Kromě práce ještě vrcholově sportuje a vytrvalostní tréninky ho vyčerpávají. Díky tomu nemá problém usnout stejně dobře přes den jako v noci.
Přesto si udržuje postup, jak usínání napomoci. Pět hodin před spánkem nejí, a pokud má noční službu, jí převážně ovoce.
Sám nemá problém ani v rodinném zázemí, jeho přítelkyně je totiž také policistka, která jeho práci na směny dokáže pochopit. „Ale vím, že ostatní kluci, kteří mají přítelkyně, jež pracují normálně od pondělí do pátku, mívají ve vztahu problémy,“ uznává František Vrba.
