Za lajdáckou práci soudů má nyní stát podle rozhodnutí soudu z minulé středy vyplatit desetitisícové odškodné.
„Zeptejte se asi v červnu“
Anabáze Jarmily Hálkové začala 16. března 2004, kdy tehdy dvaasedmdesátiletá žena požádala Obvodní soud pro Prahu 10 o vrácení knih. Její návrh ale soud odmítl s douškou, že starý spis zatopily v létě 2002 povodně, a doporučil Hálové, aby se na soud obrátila „asi tak v červnu“. I poté ale spis ležel v mrazáku a čekal na zpracování. Soud se pak zkusil ze zodpovědnosti vyzout a ženě bez dalšího vysvětlení navrhl, aby se obrátila „v budoucnu na Centrální spisovnu 266 311 758“.
Centrální spisovna městského soudu nemá ovšem oprávnění podobné návrhy projednávat. Hálová si proto stěžovala předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 10 a po jeho intervenci soud v říjnu 2004 konečně rozhodl, že Hálová má „možnost uplatnit nárok na vrácení věcí v řízení občanskoprávním“.
Hálová se podle toho zařídila, netušila ovšem, že se soud vůbec nenamáhal zjistit, zda ještě knihy fyzicky existují. V červnu 2006, tedy po více než dvou letech „usilovné“ práce, tak obvodní soud překvapivě konstatoval, že „do depozita zdejšího soudu tyto věci nebyly nikdy složeny“. Po dalším půl roce přemítání soud předvedl úhybný manévr číslo 2, když prohlásil, že není k projednání návrhu příslušný, a věc přehrál na Obvodní soud pro Prahu 2.
Teprve tady se daly věci do jistého pohybu a v únoru 2008 tak Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že knihy jsou nenávratně ztracené, a Obvodní soud pro Prahu 10 má proto Hálové vyplatit 250 korun. Obvodní soud pro Prahu 10 nebyl ale schopen splnit ani tento jednoduchý a jasný příkaz. „To se neptejte mne, proč nezaplatil. Prostě nezaplatil,“ krčí rameny Hálové advokát Lubomír Müller. Advokátovi proto nezbylo než se domáhat peněz pomocí exekuce, a to paradoxně právě u Obvodního soudu pro Prahu 10. Teprve akutní hrozba „sebeexekuce“ přiměla soud, aby v září 2008 po více než čtyřech letech urputného boje vyplatil dlužnou částku. Hálová tak dostala svých 250 korun, několikatisícové náklady na exekuční návrh jí ale soud dosud nevrátil.
Zatím poslední kapitola spletitého případu se odehrála minulou středu, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 řešil, zda má Hálová dostat za pomalou práci soudů odškodné. Advokát ministerstva spravedlnosti Jakub Severa sice připustil, že justiční pochybení jsou „k pláči“, přesto mínil, že Hálové by měla stačit omluva. Soudce Vít Bičák byl ale jiného názoru a nařídil, aby ministerstvo vyplatilo ženě 10 tisíc korun, tedy čtyřicetkrát více, než byla hodnota samotných knih. Ministerstvo nyní řeší, jestli se má odvolat.
Minulý režim Svědky Jehovovy pronásledoval a ukládal jim za jejich víru tvrdé tresty. Třeba dnes již mrtvý Jaroslav Hála si odseděl osm let a jeho žena Jarmila přes rok. Hálův otec během vyšetřování za nevyjasněných okolností zemřel.
„Zeptejte se asi v červnu“
Anabáze Jarmily Hálkové začala 16. března 2004, kdy tehdy dvaasedmdesátiletá žena požádala Obvodní soud pro Prahu 10 o vrácení knih. Její návrh ale soud odmítl s douškou, že starý spis zatopily v létě 2002 povodně, a doporučil Hálové, aby se na soud obrátila „asi tak v červnu“. I poté ale spis ležel v mrazáku a čekal na zpracování. Soud se pak zkusil ze zodpovědnosti vyzout a ženě bez dalšího vysvětlení navrhl, aby se obrátila „v budoucnu na Centrální spisovnu 266 311 758“.
Centrální spisovna městského soudu nemá ovšem oprávnění podobné návrhy projednávat. Hálová si proto stěžovala předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 10 a po jeho intervenci soud v říjnu 2004 konečně rozhodl, že Hálová má „možnost uplatnit nárok na vrácení věcí v řízení občanskoprávním“.
Hálová se podle toho zařídila, netušila ovšem, že se soud vůbec nenamáhal zjistit, zda ještě knihy fyzicky existují. V červnu 2006, tedy po více než dvou letech „usilovné“ práce, tak obvodní soud překvapivě konstatoval, že „do depozita zdejšího soudu tyto věci nebyly nikdy složeny“. Po dalším půl roce přemítání soud předvedl úhybný manévr číslo 2, když prohlásil, že není k projednání návrhu příslušný, a věc přehrál na Obvodní soud pro Prahu 2.
Teprve tady se daly věci do jistého pohybu a v únoru 2008 tak Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že knihy jsou nenávratně ztracené, a Obvodní soud pro Prahu 10 má proto Hálové vyplatit 250 korun. Obvodní soud pro Prahu 10 nebyl ale schopen splnit ani tento jednoduchý a jasný příkaz. „To se neptejte mne, proč nezaplatil. Prostě nezaplatil,“ krčí rameny Hálové advokát Lubomír Müller. Advokátovi proto nezbylo než se domáhat peněz pomocí exekuce, a to paradoxně právě u Obvodního soudu pro Prahu 10. Teprve akutní hrozba „sebeexekuce“ přiměla soud, aby v září 2008 po více než čtyřech letech urputného boje vyplatil dlužnou částku. Hálová tak dostala svých 250 korun, několikatisícové náklady na exekuční návrh jí ale soud dosud nevrátil.
Zatím poslední kapitola spletitého případu se odehrála minulou středu, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 řešil, zda má Hálová dostat za pomalou práci soudů odškodné. Advokát ministerstva spravedlnosti Jakub Severa sice připustil, že justiční pochybení jsou „k pláči“, přesto mínil, že Hálové by měla stačit omluva. Soudce Vít Bičák byl ale jiného názoru a nařídil, aby ministerstvo vyplatilo ženě 10 tisíc korun, tedy čtyřicetkrát více, než byla hodnota samotných knih. Ministerstvo nyní řeší, jestli se má odvolat.
Minulý režim Svědky Jehovovy pronásledoval a ukládal jim za jejich víru tvrdé tresty. Třeba dnes již mrtvý Jaroslav Hála si odseděl osm let a jeho žena Jarmila přes rok. Hálův otec během vyšetřování za nevyjasněných okolností zemřel.
