Je to taková rádobylegrační otázka: Co mají společného... a pak se tam přidá libovolný počet naprosto nesouvisejících pojmů. Bohužel právě na tuhle hříčku jsem si vzpomněl, když jsem tenhle týden sledoval zprávy. Bratři Mašínové odmítli přiletět na pohřeb svého věrného druha Paumera, protože prý u nás stále ještě vládne režim navazující na komunistickou éru. Ivanka Gottová odmoderovala už druhý televizní pořad a velmi se zlepšila. Západočeská univerzita se bude muset mimosoudně dohodnout s exděkanem Právnické fakulty Jaroslavem Zachariášem, který sice nese odpovědnost za největší vysokoškolskou aféru v dějinách státu, ale právně ho nelze propustit. Nový ministr životního prostředí začal svou činnost ve funkci tím, že nařídil zaměstnancům, jak mají chodit oblékaní. A nakonec plivanec chronického vzteklouna Tomáše Řepky na protihráče... Zdá se vám, že tentokrát tyhle zprávy spolu opravdu nesouvisí ničím jiným, než že se sešly v jediném čase? Já si naopak myslím, že jsou jako další a další dávky přilévané do stejné díže. Že nám jen říkají, jak se víc a víc utápíme v drobnostech, aniž bychom se zabývali podstatou. Nejprůzračnější je případ manželky Karla Gotta. Kdyby zůstal v úrovni bulvárních médií, ignoroval bych ho; ta mají zaostřený hledáček na pitomosti přímo v zadání. Jenže ani seriózní noviny neodolaly pokušení zabývat se výkonem ženy, která doposud nezazářila ničím jiným než rozením dětí pro Mistra, a dokonce se na té slávě přihřála i její kolegyně, která je zajímavá už jen tím, že moderuje stejný pořad jako ona. Přičemž o úrovni toho nejpodstatnějšího - pořadu, který moderují - jsem se nedozvěděl vůbec nic.
Neděje se ale v Plzni u soudu vlastně totéž? Kdo jiný by měl nést odpovědnost za nejostudnější aféru v oblasti práva, zákonnosti a vůbec morálního stavu tohoto státu než děkan fakulty, kde vznikla. Jinde by už nejspíš čelil výslechům a třásl by se, nepůjde-li do tepláků, styděl by se vyjít z domu. Místo toho se soudně řeší, zda ho lze vůbec propustit ze zaměstnání a nebude-li nutné, aby se mu nové vedení školy omluvilo a odškodnilo ho možná ještě nějakými dvaceti či pětadvaceti platy.
Ano, už chápeme, proč Mašíni nepřiletěli! můžete teď slavnostně zvolat. Jenže na omylu jsou i oni. Ve svém zaslepeném přesvědčení, že komunisti můžou za všechno, přehlédli, jaký kus cesty tahle země za posledních dvacet let ušla a že to, co ji dnes trápí nejvíc, není zlý komunismus, nýbrž zlý kapitalismus! (Přičemž bych byl rád, aby ta dvě stejná přídavná jména čtenář odlišil, protože každý komunismus je zlý, kdežto kapitalismus za normálních okolností zlý není.) Pak jsou ochotni nadřadit bezpodstatný klamný princip tomu nejpodstatnějšímu, co člověk v životě má: poslednímu rozloučení s kamarádem...
Razantní nájezd nového ministra do funkce tím, že nařídí zaměstnancům oblečení, je pak už jen úsměvná připomínka školních let, kdy dobře uvázaný pionýrský šátek byl důležitější než znalost českých králů. Jako hudba nebeská mi v téhle souvislosti zněl brífink nového ministra spravedlnosti, který svou střízlivou řečí pojmenovával problémy naprosto podstatné a hned je také začal řešit...
A co plivanec sparťanského kapitána? Jak s tím vším souvisí? Jednoduše. Zavedl bych ho jako trest všude tam, kde nás hlupství systému a ti, co umějí využít jeho kliček, nutí trpět výsměch lumpů. Veřejně poplivat - to zní hezky, ne?
