Vyřešení otázky, co s expředsedou Topolánkem, na ODS stále čeká. Zatímco v cizině se v těchto situacích přinejmenším navenek mluví v tom smyslu, že by země měla využít zkušeností zasloužilého politika, u nás se ani moc nezastírá, že ODS potřebuje svrženého předsedu zajistit, aby jí neškodil. A uspokojit Topolánka nebude snadné. Z jeho pondělního vyjádření pro Hospodářské noviny vyplývá, že a) post v diplomacii by mu nestačil, b) že by ho beztak těžko mohl vykonávat, a c) že je dobře, že už nevede ODS. Jeho reakce zněla: „Znáte nějakého premiéra, který by dělal velvyslance? Nechcete mi dát nějaké normální otázky?“ Ano, známe. Například Jim Bolger, ministerský předseda Nového Zélandu od roku 1990 do roku 1997, velvyslanec v USA od roku 1998 do roku 2001. Třeba to srovnání ale není případné. Bolger byl úspěšnějším premiérem méně zkorumpované a ekonomicky liberálnější země než Topolánek. A byl méně nafoukaný.
Paroubkovo slavné vystoupení známé pod heslem „Kdo z vás to má?“ by bylo nestydaté od kohokoli a za jakýchkoli okolností, v Paroubkově případě bylo však o to horší, že se chvástal svými příjmy před lidmi, kteří mu je platili. Tahle jemnůstka u nás mnoha veřejným činitelům nepřijde na mysl. Lidovecký exposlanec Jan Kasal přiznal, že si „nic zlého netuše, chtěje pomoci životnímu prostředí a sobě samému samozřejmě“ zařídil, aby mu voliči přispívali na fotovoltaickou elektrárnu na jeho střeše. Lidi, kteří mají naše peníze hlídat, se místo toho do nich s radostí zakousnou. Kdo jiný by měl tušit, jaký je solární energie tunel, než politici, kteří schvalují zákony? Místo toho Kasal teoretizuje, že jemu bychom platit měli, protože má panely na střeše, a jiným ne. Co je nám do toho? Věnujme příští rok nad fakturou za elektřinu tichou vzpomínku všem poslancům, kteří chtěli pomoci životnímu prostředí i sobě samým samozřejmě. Nějak si to snížení platů kompenzovat musejí.
UEvropského soudního dvora přistály dvě žaloby usilující o to, aby byl v EU zakázán prodej cigaret. Opírají se o názor, že je prodej cigaret v rozporu s Lisabonskou smlouvou. Pamatujete, jak se před její ratifikací vedla obšírná veřejná debata o tom, že ji potřebujeme, abychom mohli v celé unii zakázat kouření? Já taky ne. Ale nějaký belgický okresní soudce to v ní našel. V rámci vyzařování své „soft power“ by unie měla vozit mladé adepty veřejné správy z celého rozvojového světa, aby se na tento pozoruhodný případ přijeli podívat a pak doma vyprávěli, co to je za podivuhodný stupeň civilizačního vývoje, tahle Evropská unie: její soudy se vážně zabývají tím, že jeden cvok s právnickým diplomem by mohl půl miliardě lidí nařídit, co si smějí a nesmějí koupit. A nějaký nadaný posluchač mezi nimi by mohl přijít s politologickým termínem vystihujícím tento novotvar: chaotická despocie.
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN
