Dva dny a kus noci se minulý týden v Českém Krumlově diskutovalo, co že je to ta televizní „veřejná služba“. Ono to vlastně není třeba. U nás to obšírně říká zákon. BBC v Británii si to vymezila i jednodušeji – „informovat, vzdělávat, bavit“. A tak dále.
Hřebíček na hlavičku udeřil šéf České televize Jiří Janeček. Podrobně vymezit, co má televize veřejné služby vysílat, jak se o to teď vehementně pokoušejí politici ODS? Tak podle něj problém vůbec nestojí: „Měli bychom se ptát, kdo volá po tom, aby se (obsah) definoval, a kdo určí, že je definice správná. Cílem těchto diskusí není definice obsahu veřejné televizní služby. Je to snaha negací definice určit, co televize veřejné služby vysílat nesmí. Tedy snaha omezit ji, zlikvidovat.“ Neexistuje de facto žádný pořad, který by ČT nemohla vysílat, míní Janeček. Přesné postřehy, na nichž se dá stavět. Z druhé strany omezme rozbředlé úvahy o veřejné službě požadavkem, aby data o sledovanosti a tzv. spokojenosti diváků, jimiž se ČT často zaštiťuje, nebyla hlavním ukazatelem její kvality. Měřitelnými veličinami ať se porovnávají komerční stanice. ČT má šířit i hodnoty, které změřit nejde.
Jak třeba změřit, jestli televizi sluší Co týden vzal Zuzany Bubílkové? Ostatně, Janeček ani netvrdí, že zrovna tento pořad je etalonem, normou. V tom případě by nebylo špatné uznat ještě pravidlo, že Česká televize je tak dobrá, jak dobrý je její nejhorší pořad. Lhostejno zda ho uvádí Bubílková, Aleš Háma nebo Luboš Xaver Veselý.
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
