Omezení příjmu energie s potravou prodlužuje v pokusných podmínkách život mnoha organismů - od kvasinek přes mušky octomilky až po laboratorní potkany. Zároveň taková nízkokalorická dieta snižuje riziko nádorového bujení.
Lékaři se zatím neshodli na tom, zda by takové diety mohly pomáhat i lidem a proti kterým typům nádorů by mohly být účinné. Tým harvardských genetiků a onkologů vedený Pierem Paolem Pandolfim publikoval ve vědeckém týdeníku Nature výsledky pokusů, které vnášejí do tohoto komplikovaného a široce zkoumaného problému více světla.
Vědci vpravili laboratorním myším do těla rakovinné buňky šesti různých druhů lidských nádorů. Použili buňky hojně se vyskytujících nádorů prsu, tlustého střeva, mozku a prostaty. Polovinu myší pak podrobili velmi drastické dietě, při které zvířatům snížili příjem energie s potravou o 40 procent. Zbývající myši se mohly najíst dosyta.
Na dietu zareagovaly jen tři z šesti testovaných typů nádoru. Konkrétně to byly nádory prsu a tlustého střeva. Nádory sice nezmizely, ale rostly mnohem pomaleji. Ve srovnání s myšmi, které se v jídle nikterak neomezovaly, byly nádory menší o 30 až 80 procent. Mutanti se hlady trápit nenechají Odlišnou reakci nádorů na snížený přísun energie objasnil Pandolfi v dalších pokusech. Pěstoval stejné nádorové buňky v laboratoři v živném roztoku obohaceném o různé množství inzulinu a bílkoviny označované jako IGF1. Ukázalo se, že nádory, které lze „vyhladovět“, potřebují ke svému růstu velká množství inzulinu a proteinu IGF1. Na růst nádorů, které hladovce vzdorovaly, nemá přítomnost inzulinu a proteinu IGF1 žádný vliv.
Rakovinné buňky, jež jsou necitlivé na snížený přísun energie, mají v dědičné informaci poškozené některé geny a v důsledku toho mají trvale „zapnuté“ ty růstové mechanismy, které u většiny buněk spouští inzulin a protein IGF1.
Potvrzení pozitivního vlivu nízkokalorické diety na některé typy nádorových onemocnění u lidí bude složité. Vědci budou muset sledovat velký počet pacientů po dlouhou dobu.
Většina lidí, kteří onemocní rakovinou, se záhy podrobí ozařování nebo chemoterapii. Tato léčba mívá celou řadu vedlejších účinků, ke kterým patří i silné nevolnosti a hubnutí. Drastická nízkokalorická dieta je u těchto pacientů nemyslitelná.
Pandolfi se proto hodlá přednostně soustředit na pacienty, kteří jsou vystaveni zvýšenému riziku nádorového onemocnění. Mohli by to být například muži v počátečním stadiu rakoviny prostaty.
Ti neprodělávají ihned léčbu. Lékaři po nějakou dobu sledují vývoj nádoru a k razantní léčbě přistoupí, jen když nádor začne růst. Nízkokalorická dieta by mohla těmto mužům pomoci zdolat onemocnění. Podobně by mohly z nízkokalorické diety těžit ženy, které prodělaly rakovinu prsu. U těch hrozí vznik druhotných nádorů v jiných částech těla, tzv. metastáz. Nízkokalorická dieta by mohla růst metastáz potlačit.
