Jako asi každé německé dítě jsem vyrostla s malými historkami Dr. Heinricha Hoffmanna z knihy Der Struwwelpeter (Ježepetr). Lékař a psychiatr Hoffmann chtěl děti hlavně vychovat. Nemáš si hrát s ohněm nebo uhoříš jako Pavlínka, nemáš si cucat palce jako Konrád nebo ti je krejčí velkými nůžky odšmikne a máš jíst, co přijde na stůl, jinak umřeš hlady jako Kašpar. Hoffmann svou knížku napsal a sám ilustroval v roce 1845 a od té doby se těší velké oblibě. Do češtiny byla přeložená teprve nedávno Tomášem Kafkou.
Můj syn se hlavně bál příhody o černých hoších. Já to ale mám ráda, protože je to jistě jedna z prvních protirasistických povídek v německé dětské literatuře. Jde o to, že černoušek jde na procházku a tři kluci se mu vysmívají za to, že je tak černý. Přijde velký Mikuláš a kárá je, že se tomu černouškovi smát nemají, že za to nemůže, že není tak bílý jako oni. Hoši ale neposlouchají a vysmívají se mu ještě více. Tím rozzlobí Mikuláše tak, že je strčí do velkého kalamáře, takže hoši jsou nakonec černější než ten černoušek a k smíchu už nemají důvod. Příběh byl, je a bude stále aktuální.
O autorovi| DANIELA ROHDE, Autorka je německá bohemistka
