A nám stojí za to si ho připomínat i téměř sto let od chvíle, co utichl jeho psací stroj, poněvadž je to bavič, který rozesměje spolehlivěji než leckterá edice současníků. A nepotřebuje k tomu ani svého „proslulého žabího skokana“ nebo milionovou bankovku. Ukazuje to i citovaný soubor v češtině dosud nepublikovaných nebo pozapomenutých povídek, literárních parodií a přednášek, se kterými Samuel Lenghorne Clemens (1835–1910) alias Mark Twain obeplul v 19. věku několik kontinentů.
Knížka ostatně obsahuje i cestopisné črty, které se tentokrát nevyhnuly ani západním Čechám: „V šest musí být u svého pramene s kalíškem zavěšeným u pasu, a rozhodně tam nebude sám,“ líčí psychózu pacientů v Mariánských Lázních Američan v krátké próze Rakouská továrna na zdraví. „Jak spustí orchestr první tón, musí pozdvihnout kalíšek a se všemi ostatními začít usrkávat tu příšernou vodu... Když se ke své nemoci budete chovat takhle, je jasné, že s vámi dlouho nevydrží,“ míní jižanský hédonista.
Kdo se někdy zkoušel stravovat podle nutričních tabulek, musí souhlasit s tím, že autor zůstává aktuální i v éře wellnessu: „Pokud máte nějaký příjemný návyk, musí pryč... Donutí vás skoncovat se vším, co je v životě zajímavé,“ varuje Twain z Mariánek a ještě jako bonus přidá morytát s jednou přerušenou sebevraždou a romantickým, tedy přimyšleným koncem. Některé vtípky v souboru Jak zahnat splín můžou působit fousatě, koneckonců i Haškovy humoresky s generacemi napodobitelů už někomu zevšedněly, ale „selský rozum“, který vždy s předstíraným údivem odhaluje předstírání vysoké politické i literární rétoriky, to je patent amerického klasika. Kousavost „doporučující recenze“, která je vůči amatérským psavcům ještě nemilosrdnější než proslulé autorovy výpady proti zálesáckému romantismu J. F. Coopera, je toho ve sborníku důkazem.
Perspektiva německých slov Označení klasik je ale možná ošemetné, když si uvědomíme, že Twain sám klasiky definoval jako autory, které „každý chválí, ale nikdo nečte“. Až se však bude každý student němčiny vracet k jeho pojednání O strašlivém jazyce německém, přesvědčíme se, že osamělý piedestal Twainovi nenáleží.
„Některá německá slova jsou tak dlouhá, že mají i perspektivu,“ dělí se Twain o zážitky z dvouměsíčního studia, a když pracně přepíše pár celořádkových složenin, postěžuje si: „To přece nejsou slova, to jsou abecední procesí. A nejsou nijak výjimečná. Kdykoli si otevřete německé noviny, uvidíte je tam, jak si majestátně pochodují po stránce – a máte-li jen trochu představivosti, spatříte i prapory a uslyšíte hudbu.“
Na americkém autorovi, který se díky J. V. Sládkovi vloudil do češtiny už v 70. letech předminulého století – tedy ještě před osobní návštěvou Mariánských Lázní – brousili si v protisplínové knize své překladatelské umění studenti Ústavu translatologie při FF UK v Praze. Šlo by v takových všestranně záslužných počinech pokračovat?
HODNOCENÍ LN **** Mark Twain: Jak zahnat splín Přeložil kolektiv autorů Pistorius a Olšanská, Příbram 2008, 144 stran
