Každý Bavor zná Neapol nebo Řím, nikdo však Drážďany či Magdeburg. Tak někteří Mnichované i dvacet let po sjednocení Německa s nadsázkou charakterizují to, že některé obyvatele této významné spolkové země v současnosti bývalá NDR často příliš nezajímá.
Příklad Bavorska je přitom při zkoumání vztahu západních Němců k jejich východoněmeckým „soukmenovcům“ docela trefný. Bavorsko, v čele s metropolí Mnichovem, se totiž po druhé světové válce postupně propracovalo do pozice výkladní skříně Západního Německa.
Při rozmluvě s Bavory je každopádně poznat, že si, stejně jako ostatní západní Němci, sjednocení pochvalují. Přesto ani oni neskrývají, že událost dovršená 3. října 1990 přinesla a stále přináší určité problémy či nedorozumění. Jak se tedy západní Němci na své východní soukmenovce dívají?
Co brání srůstání Obyvatele ze západu země pád zdi v roce 1989 a s ním spojený úpadek NDR v mnoha ohledech překvapil. Podle průzkumů veřejného mínění z tohoto období si něco podobného umělo představit jen několik málo procent. Ve vědomí západních Němců se totiž udržovalo, že NDR je stabilní stát, vysvětluje politolog Werner Weidenfeld, mimo jiné dlouholetý koordinátor spolkové vlády pro německo-americkou spolupráci.
Po sjednocení však byly najednou západní Němci konfrontováni s jinou realitou. Přesto pro ně bývalá NDR nebyla zdaleka tolik atraktivní, aby ji začali vysloveně hromadně navštěvovat. (Naopak lidé z NDR do Bavorska i jiných spolkových zemí vyráželi ve velkých počtech, zpočátku však platili za šetřivé hosty.) Zejména starší generace v západních spolkových zemích si totiž i dnes pamatuje na to, jak je východoněmečtí pohraničníci před rokem 1989 šikanovali. „Na to si lidé vzpomínají, byli to nezdvořilí pohraničníci, požadovali, abychom otevírali tašky, brali nám noviny,“ říká novinářka Anette Ramelsbergerová z listu Süddeutsche Zeitung.
Zároveň však dodává, že se jedná spíše o pocit figurující kdesi hluboko v podvědomí. Navíc mladá generace je z tohoto pohledu bezpochyby úplně jinde. Chybí jí prožitek z minulosti, a nadto studenti ze západu velmi často navštěvují třeba univerzity v Berlíně. Podobně lidé z východu mohou zamířit třeba právě do Mnichova.
Jistou bariéru ale lze ukázat i na příkladu renomovaného deníku Süddeutsche Zeitung. Tento list má sice bavorské kořeny, přesto se označuje za celoněmecký. A i když se po sjednocení snažil hledat nová témata na východě a má zde i řadu lokálních zpravodajů, přesto jej v bývalé NDR čte pouze intelektuální vrstva, lidé jsou totiž nadále zvyklí čerpat informace z lokálních listů, byť jde často o následovníky někdejších partajních novin.
Překážku pro další srůstání a lepší porozumění obou částí Německa představuje i takzvaná solidární přirážka k dani, ze které je financován rozvoj bývalé NDR. Na západě země proti tomuto opatření v letošním roce narostl odpor. Často je zde slyšet, že infrastruktura na východě je již dostatečně vybudovaná a nyní je třeba svou pozornost zaměřit zpět na západ.
Z pohledu Bavorska se ale sluší dodat, že tato země by měla mít – a podle všeho i má – pro pozici „toho slabšího“ pochopení. Sama se totiž po druhé světové válce jako čistě agrární země musela vypracovat. Učinila tak na základě především moderních technologií. Bavorsko tedy ani dnes není spolkovou zemí, která kvůli sjednocení „prohrála“. Z tohoto pohledu byl a zřejmě i stále je v mnohem těžší pozici někdejší Západní Berlín. Ten totiž byl před sjednocením dotován, o své výsadní postavení však poté přišel, a navíc se rázem ocitl „ve východním moři“.
***
SERIÁL LN
20 let po sjednocení
Pondělí 27. 9. Jednání velmocí a osud „kancléře sjednotitele“ Středa 29. 9. Günter Nooke: z východoněmeckého aktivisty v politika CDU Čtvrtek 30. 9. Česko a bývalá NDR: kde se nakonec žije lépe Pátek 1. 10. Dnešní německý problém: neonacisté Sobota 2. 10. Jak sjednocení odnesl západ a renesance východoevropských značek
O autorovi| PETR JANOUŠEK, redaktor LN
