Časopis Spiegel se v předstihu věnuje dvacátému výročí revoluce v Rumunsku. Mimo jiné našel a vyzpovídal jednoho ze tří parašutistů, kteří 25. prosince 1989 popravili diktátora Nicolae Ceauceska a jeho ženu Elenu. Dorin Carlan dnes pracuje jako právník v Bukurešti, podle reportérů je to „mohutný muž s melancholickým pohledem, jehož ramena jako by stále tížily události roku 1989“.
Diktátor a jeho tajná služba Securitate se tehdy pokusili revoluci potlačit násilím. V Temešváru, Bukurešti i v dalších městech tenkrát zemřelo 1104 Rumunů. Spiegel popisuje klíčový okamžik z 22. prosince, kdy se Ceaucescu pokusil z balkonu promluvit k davu a byl zuřivě vypískán. S manželkou tehdy uprchli helikoptérou do svého letního sídla ve Snagovu („Elena zde do kufrů sbalila šperky a župany, zatímco Nicolae telefonoval, kam utéci dál“). Pilot je vysadil na pláni u úpatí Karpat. V nedalekém městě Tirgoviste je zatkla milice.
Po třech dnech vazby přiletěli z Bukurešti vojenští soudci, prokurátoři a obhájci. Organizoval to generál Victor Stanculescu, donedávna Ceauceskův důvěrník (i on byl časem odsouzen; Spiegel zpovídal 81letého muže v bukurešťském vězení).
Tribunál byl bleskový, Ceaucescu byl uznán vinným za krveprolití a parašutisté dostali rozkaz diktátorský pár popravit třiceti ranami z kalašnikovů. Podle Carlana se Ceaucescu před smrtí rozplakal, vykřikl „Smrt zrádcům, historie nás pomstí!“ a zpíval Internacionálu.
*** „Jako zakladatel Human Rights Watch a její aktivní předseda po dobu dvaceti let musím udělat něco, co bych nikdy dřív nečekal: musím se veřejně přidat k jejím kritikům.“ Tímto vyznáním začíná Robert L. Bernstein, šéf nejznámější organizace na obranu lidských práv z let 1978–1998, komentář pro úterní New York Times.
Vytýká jí obsesi Izraelem a neschopnost rozlišovat mezi otevřenými a uzavřenými společnostmi. „Izrael má 7,4 milionů obyvatel, působí v něm nejméně 80 lidskoprávních organizací, má silný svobodný tisk, demokraticky zvolenou vládu, soudnictví zhusta rozhodující proti vládě, politicky aktivní akademiky, mnohé politické strany a podle četnosti zpráv soudě – i víc novinářů na hlavu než kterákoli jiná země na světě, z nichž většina pokrývá právě izraelsko-palestinský konflikt. Naproti tomu arabské a íránské režimy vládnou 350 milionů lidí a většinou zůstávají brutální, uzavřené a autokratické, tolerují jen nepatrné disidentské aktivity – nebo žádné. Ale blízkovýchodní sekce Human Rights Watch místo toho připravuje jednu zprávu o Izraeli za druhou.“ *** Slovenský časopis Týždeň má rozhovor s novým předsedou tamních křesťanských demokratů Jánem Fígeľem. Má pověst silně proevropského (dosud byl evropským komisařem) a umírněného politika („mírnost je ctnost, tak jako statečnost nebo moudrost,“ říká).
Pozoruhodná je jeho odpověď na dotazníkovou otázku na jméno slovenského politika, jehož si nejvíc váží. „Andrej Hlinka. Pri veľkých menách vždy dochádza k zneužívaniu, ale pre pozdvihnutie slovenského národa a politiky urobil veľa.“ *** Autoři slavného ekonomického blogu Freakonomics vydali knihu SuperFreakonomics, a hned se proti nim strhla kampaň ekologických aktivistů. „Zprávy o našem popírání globálního oteplování jsou značně přehnané,“ píše ironicky na tyto ataky Steven D. Levitt (v narážce na Twainův výrok „zprávy o mé smrti jsou značně přehnané“). „Kdybychom si nemysleli, že globální oteplování je zneklidňující, nevěnovali bychom kapitolu navrhovaným řešením,“ doplňuje druhý autor, Stephen J. Dubner.
Oba „freakonomové“ podobně jako Bjorn Lomborg souhlasí, že globální oteplování existuje, ale prosazované snižování emisí oxidu uhličitého považují za příliš nákladné a nejisté opatření. Navštívili proto v Seattlu firmu pro patenty a inovace Intellectual Ventures, která mimo jiné zaměstnává několik specialistů na otázky klimatu. V knize líčí jejich alternativní návrhy, například rozprašování mořské vody do atmosféry anebo tzv. stratoshield – doslova „stratoštít“ –, tedy kontrolované vypouštění oxidu siřičitého do stratosféry. Důsledkem by mělo být ochlazení Země, jako po velkých sopečných výbuších. Pro zelené je to ale příliš brutální nástroj. Klimatický aktivista z ClimateProgress. org se proto pokoušel experty z Intellectual Ventures přemlouvat k prohlášení, že jejich výroky byly zkresleny.
*** Telegrafická zpráva ze Spiegel.de o tom, kdo je teď zrovna pro Berlín favoritem na funkce stálého předsedy Evropské rady a evropského „ministra zahraničí“, projdeli Lisabon. Tím prvním bude prý někdo z Beneluxu, belgický Guy Verhofstadt, nizozemský Jan Peter Balkenende nebo lucemburský Jean-Claude Juncker. Zahraniční politiku EU by mohl řídit britský ministr David Miliband. Čímž by definitivně vypadl ze hry Tony Blair.
***
Rozcestník
Tribunál byl bleskový, Ceaucescu byl uznán vinným za krveprolití a parašutisté dostali rozkaz diktátorský pár popravit třiceti ranami z kalašnikovů. Ceaucescu se před smrtí rozplakal.
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
