Autor, který v letech 1942-1945 za ostnatým drátem s desítkami vězňů padělal pro nacisty bankovky britské Bank of England (ale třeba i pár amerických dolarů nebo průkazky sovětské NKVD), o holokaustu příliš nemluví. Spíš z rampy nebo od tiskařských strojů ukazuje jeho fungování. Pamatuje si čísla svých zpopelněných kamarádů, mimiku MUDr. Mengeleho a vzpomíná, kdo konkrétně se čeho dopustil. Z těch Evropanů, kteří si vymysleli, že mají za sousedy podlidi, a ještě se jim hodilo inventarizovat jejich spodní prádlo. Anebo z vlasů vyrábět těsnění do hlavic torpéd.
Jednou autor použije technický termín, podruhé zas lágrový žert, který mu všechno pomohl přežít. Najdou se ale v jeho vyprávění také partie ping-pongu a superakční momenty. Třeba ta tanečnice, která po transportu v táboře poodhalí podvazek a koketně zutou lodičkou praští zahleděného esesáka přímo do čela. Nadčlověk instinktivně zdvihne ruce, bleskově přijde o pistoli za pasem a andělská dračice mu ještě stihne prostřelit břicho.
Je na první pohled zvláštní, když se v důležité knižní zpovědi typografa, který byl u největšího penězokazeckého podvodu dějin, dočteme, že si přál svědectví vydat v původní, tedy ne příliš atraktivní grafické podobě. Ale prý má svoje důvody: „Na té věci se nic nemůže měnit podle toho, jak je to třeba moderní. To není román, ale kniha, kterou jsem prožil,“ ujistí vás autor.
Ďáblova dílna
Adolf Burger
Přeložili Milan Churaň a Vladimír Čadský. Vydalo nakladatelství Ikar, Praha 2007. 280 stran.
