Dost dlouho to pro nezasvěcené vypadalo, že si novináři u příležitosti konkurzu na ředitele brněnského studia České televize chystají na konec roku docela dobrý vtípek. Informace, že bývalý šéfredaktor zpravodajství Karel Burian prochází tradičně „přísnými a spravedlivými“ osidly výběrového řízení jako pověstný nůž máslem, měla všechny parametry černého humoru.
Kdo ovšem od novinářů čekal nějaký břitký silvestrovský žert k sedmiletému výročí vypnutí veřejnoprávní televize, byl nakonec zklamaný. Žádný humor, ale poctivá českotelevizní ředitelská instalace jak má být, přímo od radních ČT a možná i od Ježíška, který jak víme, občas nezbedným nadělí i zlomyslné dárky.
Žádné obavy, nový ředitel je prý zkušený mediální profesionál, který se nehodlá zdržovat svojí televizní minulosti, síly naopak upíná k jasné vizi, kam má studio zamířit do budoucna.
Vraťme se tedy trochu zpět. Od Vánoc roku 2000 redakce zpravodajství ČT Brno neměla šéfredaktora. Karel Burian, pravá ruka ředitele Zdeňka Drahoše, krátce po vypuknutí televizní krize oficiálně „onemocněl“ a s redakcí přerušil všechny kontakty.
Přesněji, tajně a neoficiálně komunikoval jen s několika svými redakčními informátory.
Pražští redaktoři měli v zádech mocné odbory, vlivné osobnosti i některé politiky, v Brně jsme my, vzbouření, byli týdny proti celému studiu úplně sami. Říkám na rovinu, že nebýt tehdy mnoha odvážných lidí, kteří se nás v televizi zastali, tuhle revoltu bychom v Brně určitě prohráli.
Ještě v lednu jsem byl vedením televize neoficiálně pověřený řízení redakce, trvající neúčast šéfredaktora byla v této situaci už dlouho trapná. Věděl jsem, že jde o čistý alibismus a v případě prohry vzbouřenců ponesu tvrdé následky, což byl nepsaný dovětek onoho komického pověřovacího papíru, který jsem převzal na redakční chodbě. Dodnes jsem hrdý na to, že jsme i za těchto podmínek vydrželi obrovský tlak a nepřispěli jako redakce ani jedinou vteřinou do ostudného vysílání profesně šíleného týmu paní Bobošíkové a raději vysílali zpravodajství na zeď protějšího kostela. Mimochodem, náš šéfredaktorprofesionál rezignoval 18. ledna, v redakci neřekl po mnoha letech společné práce ani ahoj...
Když jsem se dozvěděl, že má ČT Brno nového šéfa, nečekal jsem, že bude večer v čétéčku běžet černá. Že se ale nikdo v brněnském studiu, ani v celé ČT, nezmůže na to, aby nad touto podivuhodnou volbou veřejně „protáhl obličej“, to jsem skoro nečekal. Co hůř, z brněnského studia slyším neuvěřitelná slova o tom, že ČT je dnes už jiná a že televizní krizi v letech 2000/2001 je třeba vnímat v kontextu oné doby. Ano, ČT je jiná, ale určitě ne lepší. Nevím jak kdo, ale já vnímám kontext oné doby stále stejně.
Z „normalizované“ televize jsem krátce po krizi raději odešel a nemusím svůj názor na tehdejší dění na rozdíl od jiných pod tlakem a obavami o práci nijak měnit. Byl to souboj o svobodnější a nezávislejší veřejnou televizi a to platí, i kdyby uplynulo třeba sto let. O to prosím tehdy v Brně šlo. Kdo chce, může dnes kvůli svému svědomí zlehčovat, může relativizovat, může dovysvětlovat, ale je to tak. Rozhodně si netroufám mluvit za dnešní zaměstnance ČT Brno a už vůbec ne za moje tehdejší rebelující kolegy, koneckonců, většina z nich se do nezreformované televize rychle a potichoučku za svým živobytím vrátila a nyní v klidu pracuje na vedoucích pozicích. Zkusím si ale představit ty statečné, profesně a osobně riskující lidi z brněnské televize tak, jak si na ně vzpomínám z doby před sedmi roky. Oni vědí, co mám na mysli a nebudou se zlobit, když i za ně nahlas řeknu: Karle, tahle tvoje ředitelská židle rozhodně nemá všechny čtyři nohy, a ty víš dobře proč...
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| RADOVAN FENDRYCH v době televizní krize redaktor ČT Brno, nyní PR konzultant
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
