Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím mění praxi, kdy rejstříkové soudy z vlastní vůle měnily zápis předmětu podnikání. Na význam rozhodnutí upozorňují Michaela Fuchsová a Ondřej Petroš z advokátní a patentové kanceláře Vyskočil, Krošlák a spol.
V návaznosti na novelizaci živnostenského zákona č. 130/2008 Sb. se postupem času rozvinula a ustálila praxe rejstříkových soudů, které z vlastního podnětu do obchodního rejstříku zapisovaly změnu předmětu podnikání právnických osob, neboť dle jejich názoru měly povinnost zajistit soulad této novely se zápisy v obchodním rejstříku.
Dosavadní postup soudů Převážná většina podnikatelských subjektů vykonávajících některou z činností spadajících pod ohlašovací živnost volnou dle živnostenského zákona, aniž by toto navrhovala či s tím jakkoliv mohla projevit souhlas či nesouhlas, proto v současné době má jako předmět podnikání zapsáno „Výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona“, přestože původně zapsaný údaj odpovídající jejich stanovám či společenské smlouvě definoval předmět podnikání podrobněji a přesněji.
V důsledku zavedené praxe zcela zmizela možnost z obchodního rejstříku (nejužívanějšího veřejného registru právnických osob) seznat, zda poptáte-li plnění u obchodní společnosti A, nabídne vám automobily, nebo organizaci sportovní akce, vyrobí boty, či vyhledá partnera. Ostatně tuto informaci zájemce nezjistil ani z textu společenských smluv či stanov ve sbírce listin obchodního rejstříku, neboť dotčené subjekty - podřídivše se praxi soudů a na doporučení notářů -nezřídka měnily texty svých základních dokumentů tak, aby odpovídaly zápisu v obchodním rejstříku.
Zájemci o informace nepomohl ani živnostenský rejstřík, kde sice nalezl údaj o názvech oborů činností, k jejichž vykonávání je subjekt oprávněn (například velkoobchod a maloobchod), ale již nezjistil, zda se jedná o konkurenční společnost, která například rovněž prodává motorová vozidla.
Ukázal se tak jako neudržitelný již po několik let aplikovaný postup rejstříkových soudů, které odmítaly vyhovět návrhům na zápis předmětu podnikání či jeho změn, pokud příslušná formulace předmětu podnikání v návrhu (ač odpovídala textu stanov či společenských smluv) otrocky nekopírovala názvy živností dle živnostenského zákona. Do účinnosti novely č. 130/2008 Sb. bylo možné předmět podnikání definovat alespoň v rámci nynějších oborů živnosti volné, a tak identifikovat, jaká plnění ten který subjekt poskytuje. Po zmíněné novele tato možnost zcela vymizela. Nastalá situace vedla k tomu, že prakticky není možné zjistit skutečnou povahu podnikatelské činnosti subjektů. Rejstříkové soudy zcela neodůvodněně ztotožnily pojem „předmět podnikání“ dle § 35 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 1 obchodního zákoníku s pojmem předmět podnikání užívaným živnostenským zákonem, zejména v ustanovení § 45 odst. 2 a 3 a v jeho příloze č. 4.
Vytvoření prostoru pro změnu Ti, kteří tuto praxi vnímali jako zcela matoucí, svévolnou a odporující smyslu zákona, se, věřme, v blízké době dočkají pozitivního vývoje.
K němu by mělo napomoci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2010, č. j. 7 Cmo 66/2010-599.
Podle tohoto rozhodnutí z platné právní úpravy nevyplývá, že by údaj o předmětu podnikání zapisovaný do obchodního rejstříku v souladu s ustanovením § 35 písm. b) obchodního zákoníku měl být totožný s označením příslušného živnostenského oprávnění.
Údaj o předmětu podnikání zapsaný v obchodním rejstříku by měl veřejnosti poskytovat informace o skutečné povaze předmětu podnikání, který je vymezen zakladatelskými dokumenty podnikatele, jež jsou výrazem vůle zakladatelů, resp. společníků, nikoli dublovat údaje v živnostenském rejstříku.
Dotčené rozhodnutí je vyústěním téměř rok trvajícího řízení, v rámci kterého se navrhovatel - akciová společnost - u rejstříkového soudu domáhal změny předmětu podnikání. A to jednak výmazu předmětu podnikání zapsaného rejstříkovým soudem (bez návrhu podnikatele) jako „Výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona“, jednak zápisu předmětu podnikání ve znění odpovídajícím platným stanovám společnosti, kde vymezení předmětu podnikání se zčásti shodovalo s označením některých oborů činností živností volných, vymezených v příloze č. 4 živnostenského zákona a v dříve platném nařízení vlády č. 140/2000 Sb., jakož i s některými konkrétními činnostmi vymezenými definovanou obsahovou náplní těchto živností dle nařízení vlády č. 278/2008 Sb, resp. nařízení vlády č. 140/2000 Sb.
Městský soud v Praze návrh na zápis předmětu podnikání do obchodního rejstříku zamítl s odůvodněním, že navrhovaný předmět podnikání neodpovídá předmětu podnikání dle živnostenského zákona ve znění po novele č. 130/2008 Sb., podle něhož je předmětem podnikání živnosti volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona“. Rejstříkový soud dále v odůvodnění uvedl, že původní živnosti jsou již pod tímto „hlavním předmětem podnikání“ uvedeny pouze jako obory činností, přičemž podle § 35 odst. b) obchodního zákoníku se do obchodního rejstříku zapisuje předmět podnikání (činnosti), nikoli obory činností.
Z argumentace odvolání V odvolání navrhovatele bylo namítnuto, že předmět podnikání dle obchodního zákoníku a živnostenského zákona nelze směšovat.
Pojem „předmět podnikání“, jak jej vymezuje živnostenský zákon, se vztahuje vždy k určité živnosti či skupině živností, přičemž je třeba jej vykládat v zásadě jako předmět živnostenského oprávnění, případně jako název živnosti. Naproti tomu pojem „předmět podnikání“ podle obchodního zákoníku má vypovídat o tom, jakou konkrétní podnikatelskou činnost daný subjekt vykovává.
Navrhovatel v odvolání dále citoval některá ustanovení obchodního zákoníku, která svědčí o nutnosti rozlišovat pojem „předmět podnikání“, jak je užíván v obchodním zákoníku a živnostenském zákonu. Jedná se například o ustanovení § 516 obchodního zákoníku, které hovoří o opatrování věci jako předmětu podnikání věřitele, přičemž takový předmět podnikání ani obor živnosti živnostenský zákon nezná.
Ve prospěch právního názoru navrhovatele svědčí i formulace ustanovení obchodního zákoníku, která upravují zákaz konkurence pro členy statutárních orgánů se „stejným nebo podobným předmětem podnikání“ (§ 84, § 136 a § 196 obchodního zákoníku). Ztotožňování obou uvedených pojmů by vedlo k neúměrně širokému a zákonodárcem jistě nezamýšlenému omezování podnikatelské činnosti: za stejný předmět podnikání by bylo nutné považovat veškeré činnosti vykonávané na základě živnostenského oprávnění v oboru živnosti volné se shora uvedeným „předmětem podnikání“.
Na podporu své argumentace citoval navrhovatel z komentáře k § 196 obchodního zákoníku: „Bude-li tedy mít člen představenstva podnikatelské oprávnění formulované shodně s některým z podnikatelských oprávnění společnosti, jeho podnikatelská činnost však nebude fakticky činností konkurenční (například proto, že společnost i člen představenstva provozují velkoobchod zemědělskými produkty, ale společnost obchoduje s obilím a člen představenstva s cukrovou řepou), o porušení zákazu konkurence nepůjde.“ (I. Štenglová, S. Plíva, M. Tomsa a kol.: Obchodní zákoník, 12. vydání, C. H. Beck, Praha 2009) Dle názoru navrhovatele je rovněž nepřijatelné, aby v důsledku shora uvedené novelizace živnostenského zákona všichni podnikatelé zapsaní do obchodního rejstříku, jejichž živnostenské oprávnění zahrnuje některý z oborů živnosti volné, byli nuceni měnit zakladatelské dokumenty. Navíc takovým způsobem, kdy z nově zapsaného údaje o předmětu podnikání nebude prakticky vůbec patrná skutečná povaha jejich podnikatelské činnosti.
Názor odvolacího soudu Vrchní soud v Praze jako soud odvolací uznal odvolání navrhovatele za plně důvodné. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto změnil a rozhodl o změně zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku v souladu s návrhem.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí kromě jiného uvedl, že z příslušné úpravy v obchodním zákoníku ani z dikce živnostenského zákona ve znění pozdějších předpisů, včetně novely provedené zákonem č. 130/2008 Sb., „nevyplývá, že by údaj o předmětu podnikání navrhovatelky coby akciové společnosti zapsaný v obchodním rejstříku měl být totožný s označením živnostenského oprávnění. V posuzovaném případě tedy ,otrocky‘ korespondovat s názvem jediné shora uvedené volné živnosti, která zahrnuje osmdesát rozličných činností. (...) Totožnost zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku s aktuálním označením živnostenského oprávnění, resp. názvem živnosti, nelze dovodit ani z povahy věci samé i s přihlédnutím k permanentní novelizaci právních předpisů týkajících se živnostenského podnikání (jak uvádí důvodová zpráva ke zmiňované novele č. 130/2008 Sb., právě zákon o živnostenském podnikání byl k 1. červenci 2008 více než 100x novelizován). Lze naopak plně souhlasit s odvolatelkou, že údaj o předmětu podnikání podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku by měl třetím osobám, veřejnosti, poskytovat informace o skutečné povaze předmětu podnikání toho kterého podnikatele, který je vymezen svými zakladatelskými dokumenty (stanovami, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou), jež jsou výrazem vůle zakladatelů, resp. společníků, nikoli dublovat údaje v živnostenském rejstříku.“
Odvolací soud rovněž konstatoval, že rejstříkový soud pochybil již tím, když bez dalšího - aniž byly splněny podmínky dle § 200b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) nebo § 200da odst. 3 o. s. ř. - provedl změnu zápisu předmětu podnikání podnikatele v obchodním rejstříku.
A to tak, že namísto dosavadního, platným stanovám společnosti odpovídajícího předmětu podnikání zapsal jediný předmět podnikání odpovídající názvu jediné živnosti volné, o čemž akciovou společnost navíc ani nevyrozuměl postupem dle § 200dc odst. 1 o. s. ř.
Důsledky rozhodnutí Uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze by mělo přispět ke změně dosavadní rozhodovací praxe rejstříkových soudů a umožnit podnikatelům svobodně definovat předmět podnikání tak, aby přesně odpovídal činnostem, které podnikatel skutečně hodlá vykonávat či vykonává.
Máme tedy za to, že je přípustné, aby stanovy či zakladatelské dokumenty určily, že předmětem podnikání je například dopravní dispečink, přičemž pro zápis této činnosti jako předmětu podnikání do obchodního rejstříku by se dokládalo živnostenské oprávnění k provozování živnosti volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona“, v oboru „zprostředkování obchodu a služeb“.
