Zatímco sběrný dokument o objevu a rekonstrukci ztracené Vivaldiho opery Argippo Znovuzrozený si už svou premiéru a vlídné ohlasy zažil, portrét Jana Klusáka bude v pražském kině Evald uveden teprve 5. listopadu. Dříve jej tedy uvidí festivalové publikum ve Vancouveru.
Skladatel a svého času i výrazný filmový a divadelní (ne)herec Jan Klusák se k pětasedmdesátým narozeninám, jež měl letos 18. dubna, dočkal čerstvého dokumentárního portrétu. Dan Krameš jej připravoval a průběžně natáčel pět let, takže snímek Axis Temporum (Osa času) zaznamenává - zjednodušeně řečeno - Klusáka v době od jubilea k jubileu.
Osobnost, již zdaleka nelze vtěsnat do jednoznačných šablon uměleckých ani lidských, se tu vyjevuje především skrze svou hudbu. Zní, všudypřítomná, celým filmem, ať už se skladatel s dokumentaristou probírají alby rodinných fotografií, nebo vzpomínkami na místa, jež poznamenala jeho dětství, na silnou osobnost matky, či připomínkami otce, fotografiemi širší rodiny, nebo historkami o přátelích dávno ztracených... S vitalitou a vtipem komentuje skladatel minulost i přítomnost, osobní vzpomínání se prolíná s výpovědí o tvorbě, „Hučení vichřice, co mně nedá pokoj“ Leckdy až velebně znějící hudba je pochopitelně leitmotivem listování životem Jana Klusáka, vystihuje jeho životní postoj. Je lhostejné, zda se právě probírá kapitola jeho dětství a mládí, nebo zvláštní období nové vlny československého filmu, která ve svérázné skladatelově postavě našla zalíbení a začasté jej coby výraznou hereckou figuru i využila , či zda se Klusák vyjadřuje k „beztížnému stavu“ atonality, nástrahám pseudotonality, dodekafonii, jež pro někoho může být „pralesem, v němž se cítí ztracen“...
Komponování je pro něj dobrodružství, stejně tak jako realizace jeho díla. „Je to takový vaření, kosmický, nic si nepředstavuju, já se spoléhám na svou intuici nebo kliku, co mám... Asi jako když fotograf na něco zacílí objektiv a doma pak čeká, až to vyvolá, co mu vyleze,“ popisuje skladatel svá očekávání při realizaci své skladby. „Já si představuju jakýsi plán, půdorys, jakési hučení - oceán nebo včely nebo hučení vichřice, co mně nedá pokoj, dokud to neudělám,“ vysvětluje nevysvětlitelné a ukazuje plakátek, na němž se jeho jméno skví v těsném sousedství s Gustavem Mahlerem a Ludwigem van Beethovenem. „To bude zase jednou škandál,“ těší se Jan Klusák pobaveně.
Stejná firma, jež je podepsána pod dokumentem filmovým - Alpha Plus Pro -, vydala i jubilejní elegantní sborník o Janu Klusákovi (CD s videonahrávkou filmu je jeho součástí).
Sbírka laskavých pozdravů Jak už to u podobných publikací bývá, nenajde se tu samozřejmě člověk s výhradami k oslavenci, maximálně leckdo z přispěvatelů připomene Klusákův svéráz, nejednoduchou povahu, zálibu v ženách, jimž „rozuměl i nerozuměl“, tíhnutí k astrologii... Jde však o veskrze přátelská vyznání kolegů a kamarádů třeba z Divadla Járy Cimrmana, pro které byl nejen skladatelem, ale v prvních letech i oblíbeným interpretem (Miloň Čepelka s Janem Klusákem hrával například v Hospodě Na mýtince), z řad filmařů, kteří Klusáka nejprve „používali“ jako originálního skladatele pro své snímky, záhy však i jako herce (Jan Němec, Ester Krumbachová, Evald Schorm, Vladimír Sís a další mu dali celkem patnáct rolí!).
Dan Krameš, autor filmu Jan Klusák - Axis Temporum, připomíná Klusákovo okouzlení Osvobozeným divadlem, k němuž se objekt jeho zájmu přiznává i ve filmu: V mládí nevěděl, jestli chce být víc Voskovcem a Werichem, nebo Ježkem. „Pro jistotu jsem začal studovat hudbu, to řemeslo se musí vyučit...“
Dokumenty Hlavní role: hudba
Režisér a producent Dan Krameš se zpočátku soustředil na filmové přepisy literárních děl (např.
kafkovsky laděný Šatník z roku 1988 podle povídky Thomase Manna - Bronzová amfora na MFF Montecatini). Počátkem 90. let založil firmu Alpha plus pro, která vyrábí filmy, dokumenty a reklamní pořady (přes 80 titulů krátko- a středometrážních, 11 celovečerních). V roce 1994 natočil dokument Magická Praha, podobenství Prahy jako ženy. Na motivy A. P. Čechova natočil celovečerní film Agáta. Letos dokončil dokumentární film Jan Klusák - Axis Temporum a sběrný dokument Argippo Znovuzrozený o objevu ztracené Vivaldiho opery i o „oživení“ barokního divadla v Českém Krumlově.
