Lidovky.cz: Co se pokazilo mezi prezidentem a horní komorou, že senátoři tak důkladně zkoumají kandidáty na ústavní soudce?
Nevím, jestli se dá úplně říci, že se něco konkrétně pokazilo mezi prezidentem a Senátem. Zjevně se něco stalo tím, jak se změnil prezident. Václav Klaus i Miloš Zeman měli v Senátu nějakou apriorní politickou oporu. Ta se v čase sice měnila, ale každopádně měli nějaké senátory, kteří hájili jejich zájmy. Navíc se mi zdá, že obecně bylo přednastavení takové, že když prezident někoho navrhne, my jsme nakloněni toho kandidáta spíše vzít, pokud k nám nezačnou přicházet informace, že ho vzít nemáme pro nějaký závažný problém, eventuálně pokud kandidát netrpí nějakou vadou, kterou my jsme schopni rozpoznat a za vadu ji považujeme. Typicky je to členství v KSČ, problém s morální integritou.
Ještě pan docent Svatoň, poslední nominant Miloše Zemana, prošel bez jakékoliv pozornosti médií a bez větší pozornosti mezi senátory. To se ale změnilo s nástupem Petra Pavla, který nemá apriorní politickou podporu, to může být první proměnná. Druhá proměnná, doznívání excitované atmosféry v prezidentské volební kampani: kdo je, nebo není komunistou. Je zřejmé, že tak jako v minulosti existují tlaky na to, jak má Ústavní soud být obsazený, a ty tlaky se soustřeďovaly primárně na Hradě. Odhadoval bych, že nyní se z Hradu přesouvají do podhradí.
Senátoři též říkají, že rozdíl je v tom, že měníme téměř celý Ústavní soud, to může být další proměnná. Ale že by tu bylo něco ve smyslu pokažení se, to si nejsem jistý, protože už ta první trojice, a nezastírám, že jsem byl značně překvapený, se setkala s poměrně významnou mírou kritiky, respektive nevlídného přijetí. Od počátku je tady nějak vztah obezřetnosti.
Lidovky.cz: Jakou roli hrálo, že Petr Pavel je nepolitik a zkrátka to nezobchodoval v tom nejlepším slova smyslu, jak je v politice běžné?
