Má svého anděla. Jako ostatně každý, ne? Lítal v kavárně Sahara někde nad námi. V autě jí spolucestujícího dělá dokonce archanděl. Kdysi bydlela s duchem, který denně vrzal. Čas od času si taky čistí čakry, ta první, kořenová, se jí totiž zanáší. Dnešní úspěch jí předpověděly karty i hvězdy. A doma jí proudí čchi, vitální energie – tedy zvlášť když uklidí. Zkrátka zrodila se nová čarodějka českého filmu Jana Plodková (28). Bojovnice proti diskriminaci blondýn a zatím neokoukaná filmová hvězda je roztomilá a slušně vychovaná, i když se svlékáním nemá žádný zvláštní problém. Jak řekla její babička Libuše: „No co jako? Je to její práce...“ Mimochodem, v nejbližší době to chce zkusit v Hollywoodu. Anglicky umí, kuráž má. Pojede tam sama a nikoho tam nezná. Ale ta myšlenka ji prý už teď rajcuje. Nebo spíš jemně rozechvívá.
* Když jste hrála „čárkovanou servírku“, Svěrákovu erotickou fantazii ve Vratných lahvích, divák si říkal: Hezká. Kdo to je? Dnes jsou vaše fotky na titulech. Už jste slyšela na ulici takové to:Tý jo, to je vona...?
- Zrovna včera jsem zaslechla, když jsem čekala na sestru a šlo kolem pár mladíků: „Tý vole, to je ta herečka z toho seriálu...“ Ale já si myslím, že lidi chodí po ulici hodně ponoření do sebe a okolí moc nevnímají. A za den se kolem nich prožene x blondýn. Proč by měli koukat zrovna po Plodkový? Jisté ale je, že mě poznávají až kvůli seriálu, protože od premiéry Protektora, to už je rok, mi poblahopřála jen jedna paní v kavárně.
* Z čeho se dá ještě poznat, že už jste slavná?
- Já si tak ale nepřipadám. Teď mám zkrátka hezké období podpořené tím Českým lvem, jsem na příznivé vlně. Ke slávě mám ale ještě daleko. A kdo ví, jak to bude za měsíc. Třeba po mně pes neštěkne.
* Tak jako opravdová filmová star byste mě měla nechat čekat – na Kateřinu Brožovou jsem jednou čekala skoro hodinu. A vy jste přišla na vteřinu přesně.
- (rozesměje se) Aha. Ne, tak to bych si nikdy nedovolila, ani kdybych byla sebeslavnější. Ostatně je večer a já musím jít brzo spát.
* Už vám volají z produkcí a nabízejí scénáře?
- No právě že vůbec! Po Protektorovi je ten seriál moje první filmová práce. Filmový scénář mi nikdo nenabídl. Ani jeden. Je mi to líto. Ale co můžu dělat? Je to... Já jsem se teď nějak zakoukala tamhle na tu kostelní věž a úplně se ztratila. Promiňte.
* Naopak, s tou kostelní věží jste mi přisunula hezký oslí můstek. Říkáte o sobě, že se věnujete duchovním naukám. Jak tomu mám rozumět?
- Já jsem nikdy nebyla věřící, nebyla jsem k tomu vychovaná. Ale nějakou vnitřní jistotu potřebuju. A našla jsem ji v knížkách o duchovnu, v esoterice, v tarotových kartách a podobně. Je to pro můj vývoj důležité. Můžu se potom opřít sama o sebe. A zjišťuju, že každým rokem moje sebejistota roste. Ale ještě nejsem úplně tam, kde bych chtěla být.
* Takže věříte v nadpřirozené síly?
- Ano, věřím. Věřím v anděly. Věřím v duchy. Věřím v energii, která nás ovlivňuje. A věřím v osud.
* Každý člověk má svého anděla?
- Každý má svého anděla, který se o něj postará i v té nejhorší situaci. Já vím, že naši andělé jsou s námi neustále ve spojení, i když je nevidíme. Ale ten můj mi už v pár těžkých situací pomohl. Třeba při dopravní nehodě, kdy jsem si chvíli před ní přesedla a vyhla se ošklivému zranění. Pomohl mi taky při každé operaci pod narkózou.
* I teď tady v kavárně nad námi létají naši andělé?
- Věřím, že i tady jsou. Aspoň v mé představě. Je to hezká představa, ne? Svět, ve kterém jsou andělé, je mnohem hezčí, mnohem přijatelnější. Protože jinak se denně setkáváte s hrůzami, stačí si poslechnout zprávy nebo se i normálně rozhlédnout na ulici. Ale nejsem zas úplnej magor! (směje se) Nejsem žádná čarodějnice. Má to své hranice.
* No rozhodně máte dobře nakročeno k tomu, skončit jako Květa Fialová. Nebo Luba Skořepová, která v lese hovoří s najádkami...
- Ale vidíte, jak obě skvěle vypadají a jak se mají báječně? Takže proč ne.
* Dá se s anděly komunikovat?
- Určitě. Třeba když jedu autem, vozím s sebou vždycky medailonek, jednoho archanděla. A prosím ho, aby mě dovezl v pořádku. I moje maminka, v jejíž pracovní náplni je jízda autem, má neustálé spojení s anděly. A už kolikrát se díky nim vyhla dost nepříjemným nehodám. Ono to možná funguje tak, že když tomu věříte, nejste si jako řidička nejistá. Takže se vlastně sama dovezete v pořádku.
* Vidím, že to zatím máte opravdu pod kontrolou. Věříte na duchy?
- Taky. Kdysi jsme s mamkou bydlely v jednom starém domě v Jičíně, kde před námi dlouho nikdo nežil. Tam v jedné místnosti, když bylo absolutní ticho, pořád vrzala podlaha. Jenom v tom jednom místě. Pozvaly jsme si tam pána, který se takovými věcmi zabývá. A on potvrdil, že tam nějaký duch opravdu je.
* Já bych si spíš pozvala parketáře.
- No to mi řekl i pan Kraus, když jsem byla v jeho pořadu, že to byla jen rozvrzaná podlaha. Ale to opravdu nebylo parketami. My jsme se tam bály. A vlastně hlavně kvůli tomu jsme se po čase odstěhovaly. Energie toho bytu byla nepříjemná. Bylo jasné, že se nám tam moc dobře dařit nebude.
* Máte dneska byt zařízený podle zásad feng shui? Proudí vám v bytě čchi?
Tomu taky věřím a snažím se o to. Samozřejmě ne všechny prostory mi to umožňují, ale základní pravidla dodržuju. A nejvíc to čchi cítím, když uklidím. Protože jak se ten byt proluftuje od prachu, hnedka se vám líp dýchá.
* Chodíte i ke kartářce?
- Docela pravidelně.
* A předpověděla vám dnešní úspěch?
- Něco takového jako úspěch mi bylo předpovězeno. Samozřejmě ne konkrétně, že natočím Protektora a vyhraju Českého lva, jsou to vždycky jenom body, na které se ptám. Ale můžu zpětně potvrdit, že karty nelžou, i když se na ně nelze úplně spolehnout. Protože stačí udělat jeden krok stranou – a už je vaše cesta úplně jiná. Já ale vlastně na ty karty chodím vždycky jenom v období, kdy se nemůžu rozhodnout. Kdy se necítím úplně dobře, kdy potřebuju něco vysvětlit.
* Dá se reklamovat, když předpověď nevyjde?
- Ne. Žádná záruka se neposkytuje.
* Ovlivňuje vás i astrologie?
- Ano, taky chodím na astrologii. Víte, tyhle hodiny, jak tomu říkám, ať už s kartářkou, nebo astroložkou, jsou pro mě vlastně takovými hezkými povídacími hodinami, trochu jako kdybych chodila k psychologovi. No a co se týče té astrologie, někomu se zdá přesnější než karty, proto jsem to taky zkusila. A opět – ty události skutečně vyšly tak, jak mi byly řečené.
* A nestalo se vám někdy, že karty předpověděly něco jiného než hvězdy?
- Jsou tam občas časové rozdíly, karty třeba řeknou, že se to stane dřív, a astrologie že až později. Ale zásadně se to nikdy nelišilo. Každá událost si ten svůj správný čas vždycky najde. A ještě si taky chodím čas od času čistit čakry. Navštěvuju kvůli tomu jednu moc milou paní v Brně. Velmi mi pomohla, už když jsem se s ní setkala poprvé, a od té doby na ni nedám dopustit. Ona má zvláštní schopnosti. Dokáže vám pročistit jednu čakru za druhou, srovnat vás do lajny, abyste se cítila dobře. Vlastně to celé, co se teď se mnou děje, je její práce.
* Jak vám čistí čakry?
- To se dost špatně vysvětluje. Já tu její metodu nedokážu popsat, dělá to svým celkovým působením a dočišťuje to pomocí různých obrázků. Ale je to fakt skvělé! Nejvíc zanesenou jsem měla první čakru, kořenovou. Vlastně až do třetí čakry jsem bývala bez energie, úplně černá. A to má tendenci se vracet, musí se to hlídat.
* V Protektorovi jste hrála mladou Židovku. Přitahuje vás i kabala?
- Koupila jsem si jednu knihu, ale je hrozně složitá. Na kabalu ještě nejsem připravená. Její čas teprve přijde – ono vůbec všechno přichází, jak má.
* Kabale se údajně věnuje i Madonna. Vy jste o ní napsala jeden ze svých fejetonů pro Brněnský deník. Proč jí vlastně říkáte teta Madonna?
- No my jsme totiž s kamarádkou Ivou Pazderkovou šly na její pražský koncert. My ji máme jako takového svého guru, teda hlavně Ivuška. Je to ikona profesionality i životního stylu. A z toho koncertu jsme měly takovej zážitek, že jsme si připadaly jak malý holky. A ona byla ta naše teta. To byla tak nadupaná a skvělá show, že jsem okamžitě zapomněla na všechno nepříjemné kolem. Na to, jak jsme čekali šest hodin ještě před bránou, jak tam byla tak obrovská tlačenice, že jsme ani nestihly jejího dýdžeje, který jí dělal předskokana. No a když už si koupíte ty nejlepší lístky a stojíte dvacet metrů od jeviště, tak to vás taky trošku naštve. Potom ale přišla taková energetická sprcha, že to ostatní nebylo důležité. Její show je dokonalá. A ona je neskutečná. V padesáti letech se takhle hýbat!
* Co se může herečka od Madonny naučit?
- Profesionálnímu přístupu. To, že nesmíte nic ponechat náhodě, protože štěstí přeje jen připraveným.
* Chtěla byste jednou vypadat jako ona?
- Chtěla bych mít v padesáti její energii. Její sílu. Ale nechtěla bych u toho vypadat jako RoboCop, ona má neuvěřitelný svaly. A já takové bicepsy až tak nepotřebuju.
* Když jsme u toho vypadání – máte ráda vtipy o blondýnách?
- Mám ráda takové ty klasické. Třeba co dělá blondýna, když má ucho na dveřích? Poslouchá Doors. Anebo co poslouchá ve skříni? Kabáty. Ale já nemám hlavu na vtipy, mně to jde jedním uchem tam a druhým ven.
* Je pravda, že režiséři raději obsazují brunety?
- Já bych řekla, že brunety jsou pro film výhodnější, můžou hrát všechno, kamera je má ráda. Kdežto blondýna může být buď naivka, nebo potvora. Těžko blondýnu někdo obsadí například do filmu ze sociálně slabého prostředí. Ale já bych byla ráda, aby blondýny nebyly takhle zaškatulkované, vlastně diskriminované. Budu bojovat za jejich práva. (směje se) Jeden čas jsem zkoušela být tmavovlasá i já. Byla jsem možná tajemnější. Zádumčivější. Ale připadala jsem si smutná a velmi ráda jsem se vrátila ke své blonďaté hlavě. Protože pro mě je světlá barva vlasů taky prostě druh světla. Takže já se blond cítím líp, protože mám pocit, že aspoň nějak, i když je třeba blbej den, můžu svítit, zářit.
* Říká se, že herec je slečna, která pořád čeká, kdo ji vyzve k tanci. A že málokterý herec je opravdu šťastný, protože nikdy nemá jistotu, že to dělá dobře. Už jste někdy litovala, že jste si vybrala tohle povolání?
- Docela často, hlavně během studií na JAMU na mě pravidelně přicházela krize. Při hodnocení po zkouškách například, to bývala hodně studená sprcha. Ani profesionální život potom, práce v divadle, nějaké to natáčení, nebyl úplně jednoduchý. Ale já se naučila, a možná vám to bude znít hrozně, že nejdůležitější je, aby mě to bavilo. Udělám samozřejmě maximum. Ale když mě to baví, tak i kdyby výsledek dopadl špatně, je mi to už jedno.
* To je na esoterickou bytost překvapivě racionální úvaha. Vlastně proč se trápit, když herec má na konečný úspěch filmu jen malý vliv?
- Ano. Já bych se z toho jinak totiž zbláznila. Kdyby Protektor dopadl špatně, bude mi to líto, ale ta práce byla tak fantastická, že by mi to osobně všechno zastínilo. A totéž teď mám i s tím seriálem. Díky skvělému obsazení vůbec nelituju, že jsem do toho šla, i kdyby to dopadlo jakkoli.
* Musí si herečka zvyknout na ponížení? Například při castingu?
- To už mám taky za sebou, že se na castingu strašně stydíte a je vám děsně trapně z toho, jak tam ty lidi sedí a civí na vás. Ale tak ježišmarjá – my se prostě musíme prodávat. No a když vás nechtějí? Tak co? Nezblázním se z toho. Pro mě je mnohem horší číst o sobě diskuse na internetu. Už to taky dělat nebudu. Co jsou lidi schopní napsat, to mi přijde daleko víc ponižující než nějaký casting. Ale jednou jsem se fakt pobavila: Napsali, že jsem podobná Petře Paroubkový! Akorát že já si nemyslím, že pan Paroubek má sexy mozek. A volit ho nebudu.
* Stydíte se?
- (vzdychne) Jak kdy. Když je třeba první natáčecí den, to se můžu propadnout hanbou. Když je první čtená. Já obecně nesnáším čtené zkoušky, protože vím, že číst herecky, abych do každé věty už dávala nějakou emoci, neumím.
* Styděla jste se, když jste v Protektorovi natáčeli svlékací scénu?
- No to bylo ale už úplný lala proti tomu, když jsme na začátku natáčení fotili s kameramanem Mílou Holmanem ty akty, které jsou pak ve filmu rozložené na stole. To focení pro mě bylo vlastně z celého filmu to nejtěžší. Styděli jsme se oba. Ale zvládli jsme to.
* Hodně hereček, včetně takových hvězd, jako je Magda Vášáryová, tvrdí, že samy sebe ve filmu nemohou ani vidět. Jaké to je, vidět se nahá na velkém plátně?
- V Protektorovi, možná tím, že je situován do 40. let, mi to kupodivu problém nedělá. Kvůli účesu, líčení vypadám jinak než v reálu. Ale musím říct, že Protektor je výjimka, kdy se na sebe můžu dívat od začátku do konce a nevnímám chyby, které na sobě normálně vidím. Ale když jsem teď prvně viděla Zázraky života, tak to jsem se na sebe opravdu dívala s odporem. Stydím se za každé slovo, které řeknu, za blbý pohled, za blbé gesto.
* Když si vás ale člověk progoogluje, vykoukne na něj i akt, který jste nafotila pro jeden letošní luxusní kalendář. Nevadí vám, že si vás takhle na internetu může prohlédnout každý?
Z toho samozřejmě úplně nadšená nejsem. Ten akt byl určen pro jeden podnik. Není to žádné porno. A že to bude takhle veřejně přístupné, jsem si v tu chvíli, kdy jsem do toho šla, neuvědomila. Což je moje blbost. Už bych to taky neudělala. I když moje cena teď, po Českém lvu, určitě stoupla. Nepříjemné je, jak se to pořád znovu a znovu objevuje. Nepřijde mi moc fér, že když dostanu Českého lva, první fotka, která se objeví, je právě tahle.
* Co vám řekla maminka?
Já jsem jí hned volala, aby se připravila na to, že přijde velkej průser. Co mohla dělat? Naši žijí v Jičíně, což je malé město, tak tam to samozřejmě dostali z první ruky. Naštěstí mají kolem sebe přátele, kteří tátovi prostě řekli: „Co má bejt? Tvoje holka má pěkný tělo, kdyby to byla moje dcera, tak jsem na to pyšnej!“ A moje babička řekla: „No co jako? Je to její práce.“ Úplně zlatá byla. Ale pochopitelně že na malém městě je to sousto pro drbny a ve velkém městě zase sousto pro bulvár.
* V posledních rozhovorech tvrdíte, že se chystáte do Ameriky. Takže Hollywood?
- Já bych to takhle úplně nekonkretizovala. Ale že jeden z důvodů, proč chci jet do Ameriky, je pracovní, popírat nebudu. Kdybych to nezkusila, mohla bych si to za pár let vyčítat. Mně to přijde jako dost adrenalinová záležitost. Něco mě na tom rajcuje, když na to jen pomyslím, mám v sobě takové chvění. Tak proč to nezkusit? Ale nejsem naivka, abych si myslela, že v Hollywoodu celí žhaví čekají na Plodkovou z Jičína. A druhý důvod, proč to chci udělat, je, že já jsem nikdy nebyla sama v cizině třeba měsíc. Takže bych to ráda udělala i kvůli sobě, jako takovou zkoušku, jestli jsem schopná se o sebe postarat. A já to slovo, které jsem sama sobě dala, že do toho půjdu, dodržím.
* Producent Norbert Auerbach ale říkal, že v Hollywoodu se herečky jednou rukou objímají a ve druhé drží za zády nůž...
- Určitě tam je velká rivalita. Ale ta je i tady. A jestli tam herečky svírají v ruce nůž, jak říkáte, svědčí to o jejich nejistotě. O jejich strachu. A ten já nemám.
* Nebojíte se ani toho, že jako cizinka s přízvukem budete v nejlepším případě hrát zase jenom cizinky?
- Toho se nebojím, já mám dobrý sluch. A utěšuje mě i fakt, že v dnešní době tam nejvíc frčí španělští herci, právě pro ten jejich přízvuk, který působí zajímavě. Penélope Cruz, Antonio Banderas – no a teď dostal Oscara Christoph Waltz z Tarantinových Hanebných panchartů. A to je Rakušan. Tak proč by Američani nemohli začít pro změnu obdivovat můj českej přízvuk? Proč by jim sakra nemohl připadat sexy? (směje se)
* Vy jste nikdy z ničeho neměla mindrák?
- Jéje – měla a mám. Z malých prsou třeba, ale na ty už jsem si zvykla, prsa už jsou v pohodě. Taky mám vysoký čelo, předkus, křivou páteř, velký kolena...
* Proboha, radši toho nechte. Nebo se to donese do Ameriky a máte po kariéře.
- No jen ať to vědí předem, ať si zvykají. Já už si zvykla. Na svý mindráky už jsem docela pyšná.
***
Až do třetí čakry jsem bývala bez energie, úplně černá. ŽENA ROKU ? Statný kovář byl její první rolí v jičínském dramatickém kroužku. Vystudovala JAMU. Hrála např. v HaDivadle a Na Fidlovačce. Objevila se ve filmu Vratné lahve, Ocas ještěrky, Prag. Za roli židovské herečky Hany v Protektorovi získala letos Českého lva. Vloni ji internetová anketa Elle Style Awards pasovala na Ženu roku. Hraje i v novém seriálu Zázraky života. Je svobodná, bezdětná, žije v Praze.
OČIMA AUTORKY ? Take it easy, mívají prý na zrcadle v šatně napsáno angličtí herci. Technicky řečeno to znamená být uvolněný. Nechat na sebe dopadnout všechny podněty, pak jim ale nechat svůj čas. Ten pocit jsem měla z Jany Plodkové. Je to trochu tajemství, ostatně jako divadlo. Je uvolněná, přesně mezi přísnou racionalitou a roztomilou iracionalitou. Vypadá něžně, vzbuzuje ochranitelské pudy. „Ale když mě muži poznají blíž, zjistí, že nejsem bezbranná pipinka.“ ? Elegantně kouří, skoro jako Adina Mandlová. Přišla včas. Umí si vybrat dobré víno. Nedělá herecké opičky. Netvrdí, že herectví je poslání, ale že nejdůležitější je, aby ji to bavilo. Ví, že může chtít autorizaci, ale nakonec nic neopraví. Umí poděkovat. A pro novináře má ještě jednu dobrou vlastnost: Odhadne, co v médiích funguje. I kdyby to byla jen hra. Zkrátka o téhle blondýnce určitě ještě uslyšíme. Ve hvězdách je to totiž dávno napsáno. Jsem na příznivé vlně. Ale třeba po mně za měsíc pes neštěkne.
