Pražský radní Jiří Janeček má podle pondělního vydání LN „akční plán“, jak zbavit centrum Prahy bezdomovců, a hodlá jej předložit na zasedání městské rady kolegům ke schválení. „Na jednu stranu je potřeba zajistit sociální služby, na druhé straně musí přijít represe,“ říká radní, který pro nenapravitelné bezdomovce, kteří se odmítají zapojit do pracovního procesu, chystá zřídit sběrné místo na periferii města. „Lidi, kteří nehodlají nic akceptovat, musíme z centra vytlačit, je to hygienické a bezpečnostní riziko a není to nic pěkného na pohled.“
Na sběrném místě, v této podle něj „bezpečné oáze“, nebude bezdomovce nikdo napadat ani omezovat: „Bude tam doktor, dvakrát denně polévka, ubytování“ a bezdomovci si tam budou moci „postavit stan nebo udělat ohníček“. Kromě této bohulibé péče o lidi bez střechy nad hlavou má Janeček v plánu do sněmovny předložit i bezdomovecký zákon.
Paralel k výše uvedenému „altruismu“ nalezneme v dějinách evropského 20. století celé kupy a jedna je „lepší“ než druhá. Můžeme začít v Česku dodnes aktuální diskusí ohledně tábora pro „nepřizpůsobivé“ v Letech u Písku.
Ještě 2. března 1939 stihla československá vláda vydat nařízení, podle kterého měly být všechny osoby starší 18 let, které se „vyhýbají práci a nemohou se prokázat, že si řádným způsobem zajišťují obživu“, soustředěny v kárných pracovních táborech. Tábory, které vznikly následující rok v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, byly předstupněm rodinných cikánských táborů, které se staly předstupněm Osvětimi.
Krok k holokaustu To je ale asi podle radního Janečka daleká minulost, s kterou nemáme zhola nic společného. No právě. Je více než pravděpodobné, že si Janeček neuvědomuje, že označit nějakou skupinu lidí, ať už na základě sociálním, politickém, etnickém či jiném, zřídit pro ni zvláštní zacházení a separovat ji od většinové společnosti, byl základní a rozhodující krok na cestě k holokaustu.
O čem by však mohl mít povědomí, je to, jak v praxi funguje právní stát. Lekci by mu v tom mohli dát například biskupové válečného „slovenského štátu“. V reakci na deportaci židovských spoluobčanů vydali pastýřský list, ve kterém je uvedeno: „… prirodzeným právom každého jednotlivca bez ohľadu na národnú príslušnosť je, že nikoho nemožno stíhať a trestať bez dostatočnej príčiny, ktorú treba v každom jednotlivom prípade dokazovať podľa platných zákonných noriem.“ Slovenští biskupové připomenuli vládnoucím fašizujícím luďákům jejich vlastní ústavu: „Nikto nesmie byť potrestaný pre chovanie sa, ktoré neporušilo právoplatnú trestnú normu a ktorého trestnosť nebola už vopred zákonom alebo zákonitou normou určená.“
Podle Janečka ovšem nejde o to někoho trestat, jen provést opatření, které bude nakonec k užitku všem – jak řádným obyvatelům Prahy, tak bezdomovcům. To ovšem představitelé „slovenského štátu“ v souvislosti s deportacemi „bezdomovců“ Židů tvrdili taky: Židé měli být podle nich – tak jim to tvrdili z Berlína – přesídleni do východních oblastí Polska, kde si budou moct žít zcela po svém, což bude ku prospěchu jak Židům, tak i čistokrevným Slovákům. Díky své provinční politické, kulturní a lidské omezenosti se tak Tiso a spol. stali spolupachateli jednoho z největších zločinů v celé historii lidstva.
Neúprosná logika dějin Dějiny mají svou neúprosnou logiku, kývají prstem na radního Janečka, který v případě dnešních bezdomovců, oproštěn od složitostí světa vezdejšího, zcela bezelstně používá nacistickou terminologii a způsob argumentace: podle něj je bezdomovce třeba odstranit (z centra Prahy), protože představují „hygienické a bezpečnostní riziko“.
Jako kdyby jeden slyšel neblahé paměti šéfa bezpečnostní služby SS Reinharda Heydricha, který chtěl z „centra německé společnosti“ rovněž odstranit osoby „společensky nebezpečné“, což podle něj byly osoby štítící se práce, povaleči, alkoholici, lidé drogově závislí či sexuálně nevázaní, prostitutky, potratářky a také viníci dopravních nehod.
Říká se, že kdo s čím zachází, tím také schází. Jedno riziko – nevím, zda hygienické, ale bezpečnostní určitě – tady opravdu existuje: je to sám radní Janeček. Můžeme si lehce představit jeden – a zároveň asi i jediný – hmatatelný důsledek, který budou mít Janečkovy nápady uvedené do praxe. Až skupina holohlavých mladíků zase skope bezbranného, nebránícího se bezdomovce za pokřiku: Táhni špíno za město!, bude to dělat s pocitem, že jde o víceméně legální, či aspoň akceptovanou pořádkovou akci.
Radní Janeček v případě dnešních bezdomovců zcela bezelstně používá nacistickou terminologii a způsob argumentace
O autorovi| PETR PLACÁK, historik
