Čtvrtek 2. května 2024, svátek má Zikmund
130 let

Lidovky.cz

Janek píše Othella. Proboha!

Česko

PROPADLIŠTĚ Jany Machalické

Tak Janek nám už zase píše – prý Othella. Kus už sice spáchal jistý William Shakespeare a po něm jej hudebně zpracoval nějaký Verdi, ale kam ti na Janka. Ale pozor, premiéra bude v Soulu, my si takové skvosty nezasloužíme. Pan Ledecký sice připouští, že by anglické libreto přeložil do češtiny, ale teď zamává křídly a odletí do světa volný jako pták.

Chudák Vilda, ten zas dostane na frak. Už Jankův muzikálový Hamlet připomínal klopotné bloudění v mlze, z níž se občas vynořily obrysy Elsinoru i jeho obyvatel. A co teprve zpívající Galileo, jen trochu opsaný od Brechta. Kdo by to zkoumal, ti, co na Jankovy opusy chodí, stejně ani nevědí, že nějaký Brecht existoval. Že jedna z postav vyvolávala salvy smíchu, když pějíc oslovovala papeže „vaše svátosti“, to je toho.

Janek má sebevědomí dost a prkotiny ho nevzrušují. Korea mu leží u nohou a Broadway bude taky: „Mám obrovskou satisfakci, když jsem zjistil, že ty věci, které jsem napsal, nejsou ohraničené českým dolíkem.“ Inu, velikáni doma vždy zápasili s nepochopením. Nebyl by to ale Janek, kdyby si nezamudroval nad granty – prý většina těch, kteří se podepsali pod petici žádající změnu grantové politiky pražského magistrátu, „se vůbec nepřiblížila k toku peněz v divadelní ekonomice“. Hlavně že pan Ledecký se přiblížil, to mu přejeme ze srdce, ale zmatek v hlavě mu zůstal. Produkuje spotřební zboží, budiž, jeho věc. Dnes se to má tak, že mu na ně všude na světě přijde určitý typ a spíš větší počet publika. Abychom byli slušní, řekněme publika méně hloubavého. Za čtvrt století ale po jeho plagiátech Shakespeara na tři noty neštěkne ani pes. Méně diváků se logicky žene tam, kde je téma, výpověď, která nutí přemýšlet, a příslib nadčasovosti. Bez ohledu na posměšky o umění s velkým U tyto kvality lze odhadnout a taková tvorba se má podporovat, i když někdy končí omylem. Zmatení hodnot a pohrdání umělci a intelektuály je dávného data, tito leželi v žaludku bolševikovi stejně jako dnešním hokynářům. Ano, už jsme si zvykli, že část národa se přes noc proměnila v hokynáře. Zvykneme si tedy i na to, když nám jeden takový namlouvá, že se skvěle uživí, jelikož je tak dobrý umělec...

Autor: