* Před osmi lety jste z ME jednadvacítek putoval rovnou do kádru áčka pro Euro. Vzpomenete si ještě dnes na ty hektické dny?
Bylo to hodně překvapivé. Opravdu se to všechno seběhlo strašně rychle. Kromě stříbra s jedenadvacítkou a Eura jsem během léta přestoupil do Neapole a podíval se i na olympiádu. V těch dnech se naplno rozběhla moje kariéra. Ale teď ještě není čas na vzpomínání, radši myslím na budoucnost.
* Jaké to bylo poprvé vkročit do kabiny národního týmu?
Poprvé jsem se seznámil s hráči kalibru Nedvěda, Poborského, Šmicra nebo Bergra. Sice jsem jim tykal, protože to chtěli, ale byla to pro mě velká událost.
* Změnil jste se hodně během těch osmi let?
Nějakou změnu pochopitelně vnímám, postupem času jsem nabíral zkušenosti, učil se. Našel bych asi jenom samá pozitiva. (úsměv)
* Nedávno jste naznačil, že po Euru zvážíte svoji budoucnost v reprezentaci. Budete si proto nadcházející turnaj užívat víc?
Zatím jsem neřekl, že u nároďáku končím. Jen mám před sebou téměř určitě poslední evropský šampionát. Neberu ho kvůli tomu nijak speciálně. Jako vždy se budu snažit pomoct mančaftu co nejvíc.
* Kde berete motivaci?
V tom není problém. Teď jsem byl dlouho mimo kvůli zranění kolena. Je pořád proč se zlepšovat.
* Troufl byste si po vydařeném mistrovství ještě na přestup?
Tady platí, že nikdy neříkej nikdy. Pro mě ale znamená AC Milán nejvíc. Zájem jiných klubů by mě těšil, ale v Miláně mám uzavřenou smlouvu na další tři sezony a jsem tam maximálně spokojený.
* Překonal by případný zisk evropského zlata vaše loňské vítězství s AC v Lize mistrů?
Vyhrát něco v reprezentaci je nejvyšší možná meta. Kdyby se to povedlo, byl by to velký úspěch. Jako hráč tomu také musím věřit.
* Platíte za rozeného optimistu?
Je dobré mít zdravé sebevědomí, i když víme, že ostatní mančafty mají také svoji kvalitu.
O autorovi| (od zpravodaje LN v Rakousku)
