Automaty všeho druhu, spojte se!
Je to zvláštní svět. Cyril Svoboda, jemuž dvanáct let coby (místo) předsedovi KDU-ČSL peníze z hazardu nesmrděly, se přes noc stal bojovníkem za očistu. Bizarní? Ano, leč i takovéto obraty někdy pomohou dobré věci. A návrh Eduarda Janoty na regulaci hazardu dobrý je. V této zemi se z těžko pochopitelných důvodů nedaní příjmy z výher (jen hlupák vydělává prací, lepší je hrát); malé firmy odvádějí pouze šest procent výtěžku na veřejně prospěšné účely; a mnohé tyto obecně prospěšné společnosti jsou jen skrytými dcerami kasin a heren. Regulaci potřebujme víc než dnešní chodníky sůl.
Hazard se stal tématem nejprve u lidovců, to když Miroslav Kalousek povolil sázky přes internet. (Aniž chceme zlehčovat jeho nadstandardní vztahy se Sazkou a spol., neměl jinou volbu: v březnu 2007 rozhodl Evropský soudní dvůr, že Itálie nesmí trestat bookmakery ani jejich klienty, kteří sázejí po internetu v jiné zemi unie. A Němci, kteří verdikt ignorovali, tvrdě narazili u Evropské komise.) Ale Cyril Svoboda vycítil téma, které mezi bratry rezonuje a které jej vrátilo na předsednický stolec. A když vznikla TOP 09 a přešly do ni všechny penězovody, z náhlé finanční nouze se rázem stala ctnost.
Janota je právem skeptický. ČEZ, Nova, PPF i Sazka mívají víc poslanců než premiér – ať už šlo o dopis z ministerstva (jenž pomohl Sazka areně k nižším úrokům) či osvobození od DPH (které zastavil až Senát). Osud jeho návrhu je proto krajně nejistý, ale debata se posunula o krok dál: rozhodnutí o hazardu je rozhodnutí o charakteru obce, stejně jako výše daně z nemovitosti či určení míst, kde se nesmí veřejně popíjet. Kdo chce, stane se „automat-free“ Bystřicí pod Pernštejnem. Kdo chce opak, změní se v gamblerský ráj jako Praha či Děčín – se všemi estetickými a společenskými důsledky.
***
Čtěte „Vláda přitlačí...“ na straně 13
