Prezident Viktor Janukovyč včerejším svržením vlády Julije Tymošenkové udělal první krok ke koncentraci moci a vykročil v Putinových stopách. Ukrajině více hrozí „putinizace“ než rusifikace.
KYJEV/PRAHA Brát peníze od Moskvy i Západu a doma si neomezeně vládnout, to je ten úplně nejlepší systém, na který už desítky let před Viktorem Janukovyčem přišli mnozí prezidenti a vládci třetího světa. A v poslední době mu přišel na chuť i soused Ukrajiny – běloruský prezident Alexander Lukašenko, který začal s Bruselem koketovat téměř stejně jako s Kremlem.
V normální zemi by se možná prohra premiérky Julije Tymošenkové v prezidentských volbách obešla bez výměny na nejvyšším vládním postě a bez změny většiny v parlamentu. Jenže jsme na Ukrajině a tady, i přes pět let demokratického vývoje, politické poměry západního střihu stále ještě nepanují. Podle toho se hlavní protagonisté chovají. Tymošenková, nehledě na jasná kladná hodnocení svobodného a férového průběhu voleb, odmítla uznat Janukovyče legitimním prezidentem země. A Janukovyč se zase ani minutu nerozmýšlel, zda by Tymošenková přece jen nemohla zůstat premiérkou. „Viktor Janukovyč nebude spolupracovat s Julijí Tymošenkovou jako premiérkou,“ uvedla jednoznačně Janukovyčova pravá ruka, místopředsedkyně Strany regionů Anna Germanová. Nedůvěru ukrajinské vládě včera vyslovilo 243 poslanců – pro pád Tymošenkové hlasovali i její bývalí „oranžoví“ spojenci: Naše Ukrajina exprezidenta Viktora Juščenka, Blok Litvina, socialisté, komunisté, ale dokonce i sedm poslanců Tymošenkové vlastní strany Blok Julije Tymošenkové. Na poslance měl Janukovyč vedle úplatků, na Ukrajině velmi rozšířených, ještě jednu páku – předčasné parlamentní volby, pokud by Tymošenkovou neodvolali a nevytvořili novou vládu podle jeho chuti.
Zda se Janukovyčovi podaří přimět poslance, kteří do včerejška stáli na opačné straně politické barikády, k vytvoření poslušného kabinetu, není zcela jisté. Prezident však dal najevo, že k velkým ústupkům připraven není. Oproti očekáváním, že premiérskou funkcí pověří někoho ze středových politiků jako Serhije Tihipka, kteří s ním nejsou přímo spojeni, byla včera neoficiálně oznámena kandidatura Mykoly Azarova. Ten byl v poslední Janukovyčově vládě ministrem financí.
Dějí se však i jiné věci než výměna vlády. Jak včera napsal list Segodnja, na nejbližší spolupracovníky Tymošenkové se už připravuje policie a prokuratura. Jeden z poslanců BJUT byl pak včera zatčen a obviněn z „těžkého ublížení“, za což mu hrozí trest deseti let vězení. Brusel jako zástěrka Podle některých ukrajinských pozorovatelů chtějí Janukovyč a jeho okolí koncentrovat moc ve svých rukou a postupně přejít k „polodemokratickému“ systému ruského či venezuelského typu. K tomu Janukovyčovi vyhovuje doktrína „mostu mezi Východem a Západem“, již vyhlásil v Bruselu, který před několika dny navštívil na své první zahraniční cestě.
„Mnohokrát hovořil o tom, že k uskutečnění svého programu potřebuje nejméně deset let,“ uvádí na ukrajinské stanice Rádia svoboda politolog Viktor Kaspruk a dodává, že se Janukovyč může pokusit napodobit například venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Moskva sice nebude „novým Lukašenkem“ ve svém sousedství nadšena, ale hlavního cíle už dosáhla. „Janukovyčovaná“ Ukrajina už nebude, na rozdíl od éry Viktora Juščenka, pro Rusy svobodnějším protipólem „putinizovaného Ruska“ – tvrdí Kaspruk. A spolupráce s Bruselem? To bude pro Janukovyče a jeho oligarchy dobrá zástěrka. „Západ naši oligarchové potřebují pro svoji prestiž a pro to, aby si měli kde užívat,“ vysvětluje politolog Volodymyr Horbacz. „Ale na Ukrajině si to dělají po svém, ne po evropsku. A chtějí, aby to tak zůstalo.“
***
Pro nedůvěru vládě bylo 243 poslanců – pro pád Tymošenkové hlasovali i „oranžoví“ spojenci
„Západ naši oligarchové potřebují pro svoji prestiž a pro to, aby si měli kde užívat.“
