Mars je sice na pozemské obloze desetkrát slabší než Venuše, ale zato ho najdeme mnohem výš. Nachází se v souhvězdí Raka, nedaleko od hvězd Pollux a Castor z Blíženců a s identifikací nám pomůže i jeho charakteristické oranžové zabarvení. Za obzor zapadá zhruba po čtvrté hodině ranní.
Saturn je zvečera nad východním obzorem. Jelikož 22. března projde tzv. opozicí (bude na opačné straně od Země než Slunce), je patrný po celou noc, tvoří dominantu souhvězdí Panny a jasností je srovnatelný s Marsem. Pouze se liší krémově žlutým odstínem.
Také Merkur září na večerní obloze - hledat jej však musíme až koncem března pod Venuší. V této době dokonce nastávají nejlepší letošní podmínky k zahlédnutí této planety. Od 28. března do 12. dubna bude vzdálenost mezi oběma planetami pouhých pět úhlových stupňů.
Průvodcem světem sluneční soustavy může být i Měsíc. V úterý 2. března v ranních hodinách jej najdeme pod Saturnem. V úterý 16. a ve středu 17. března poblíž Venuše. V sobotu 20. března se posune do těsné blízkosti hvězdokupy Plejády ze souhvězdí Býka. Tentýž den, v 18 hodin a 32 minut Slunce vstoupí na nebeský rovník, proběhne jarní rovnodennost a začne astronomické jaro. V neděli 21. března Měsíc navštíví hvězdokupu Hyády, aby ve čtvrtek 25. března prošel kolem Marsu, načež jej 28. a 29. března opět přistihneme u Saturnu.
Samotářská hvězda Největším souhvězdím je Hydra. Táhne se od hvězdy Prokyon ze souhvězdí Malého psa až po Váhy, takže symbolicky spojuje zimní oblohu s letní. I přes svoji rozlehlost ale obsahuje pouze jednu jedinou nápadnou stálici - Alphard (alfa Hydrae), jejíž jméno pochází ze starověkého arabského označení al-fard a neznamená nic jiného než Samotář. Není divu, vždyť v okolí o průměru 20 úhlových stupňů kolem alfa Hydrae není žádná stálice jasnější třetí velikosti!
Podíváme-li se na ni menším dalekohledem, snadno zahlédneme její naoranžovělé zabarvení. To prozrazuje, že se musí jednat o stálici s relativně nízkou povrchovou teplotou, odhadovanou na 4 tisíce stupňů Celsia. Protože se nachází ve vzdálenosti 175 světelných let, je zřejmé, že současně musí být mnohem větší než Slunce. To by totiž ze stejné vzdálenosti bylo sotva viditelné divadelním kukátkem.
Alphard má zhruba hmotnost tří Sluncí a s velikostí 50 průměrů Slunce se řadí mezi obří hvězdy na sklonku zářivé existence. Kdyby se ocitla uprostřed sluneční soustavy, sahal by její okraj až za polovinu oběžné dráhy Merkuru.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
