Když už tak na našich stránkách nečiní, podívejme se na jaro očima astronomie, biologie i tradice.
Jaro je pro svou křehkou zranitelnost a opojnost konečného vítězství nad zimou označováno za nejkrásnější období v roce.
I u moderního člověka samo slovo jaro navozuje směsici těch příjemnějších životních pocitů, uvozovaných očekáváním. Očekáváním teplých dnů i života probouzejícího se opět obnovou, tedy právě proto věčného.
Když raší angrešt Podle astronomického datování začíná jaro okamžikem tzv. jarní rovnodennosti. Ten může nastat ve dnech od 19. do 22. března (19. březen odpovídá například letům 1796 a 2044, nyní to bude nejčastěji 20. března).
Kromě astronomického jara se dále rozlišuje jaro fenologické, které začíná rašením srstky angreštu či rozkvětem břízy bradavičnaté a končí rozkvětem bezu černého. Toto fenologické jaro se dále dělí na jaro časné (do všeobecného olistění břízy) a jaro plné. Pro časné jaro je charakteristický květ třešní, pro plné jaro rozvití listů buku a jasanu, květ šeříku, kaštanu koňského a jeřábu. Fenologický rok vedle jara obsahuje navíc i tzv. fenologické předjaří. Jeho počátek je vymezen rozkvětem bledule jarní, sněženky podsněžníku a příletem prvých stěhovavých ptáků. Řečeno tedy slovy Karla Čapka, o jeho příchodu se dovídáme „ze zobáků nejpovolanějších“.
Z ekologického hlediska má největší význam tzv. vegetační jaro. To je na vzestupné části křivky ročního chodu teploty vymezeno průměrnými denními teplotami vzduchu od 5 do 15 °C. Průměrný nástup, ukončení a průměrná doba trvání vegetačního jara v České republice závisí na nadmořské výšce.
Vnížinách do 200 metrů nad mořem začíná vegetační jaro v průměru 30. března. Končí pak už 24. května. Ve středních polohách začíná až v první polovině dubna a končí v červnu - čím vyšší poloha, tím pozdější konec vegetačního jara. Ve vysočinách nad 700 metrů nad mořem vegetační jaro začíná až 16. dubna a končí dokonce až v červenci, v průměru 9. 7.
Vidíme tedy, že s rostoucí nadmořskou výškou se délka vegetačního jara prodlužuje: od 55 dnů v nížinách přes období kolem 65 dnů ve středních polohách až po 85 dnů ve vysočinách.
Marie zvěstuje konec zimy V lidové meteorologii nejvíce rezonovalo jaro mariánské - podle svátku Marie Panny zvěstování v postě (25. březen). Pro období mariánského jara je příznačné, že den je již delší než noc. Přírůstek průměrných denních teplot činí (podle observatoře v pražském Klementinu) 0,16 až 0,17 °C, takže průměrná denní teplota na konci mariánského jara už přesáhne 7 °C.
Bezprostřední důsledek je zřejmý. Právě v tomto období jara u nás končila oblevou a táním naprostá většina i těch nejtužších a nejvleklejších zim v historii. Potvrzují to novodobá meteorologická měření i četné prameny historické.
Daniel Adam z Veleslavína: Roku 1068 škodila ukrutná zima až do 20. března. Mnoho dobytka zimou pomřelo i lidí. Byly veliké škody na révoví, ovocných stromech a na osení.
Druhé pokračování Kosmovy kroniky: Roku 1258 byla velmi tuhá zima, led byl na Vltavě velmi silný a trval až do Velikonoc, které tehdy připadly na 24. března.
Jan František Beckovský: Léta Páně 1586 v Prácheňským kraji napadl času zimního velký sníh a v sobotu na neděli Květnou (29. 3.) nenadále rozjihl. Povodeň veliká, přes 18 velkých rybníků potrhaje, způsobila mnoho škod. U města Blatný mimo jiných škod půl obory vzala a z města několik domův odnesla, jinde v ovčínech ovce ztopila, chalupy s lidmi v noci převracela, mlejnův mnoho odnesla.
Antonín Strnad: V roce 1663 byla drsná, sněhem bohatá zima. 14. ledna sice chladna poněkud povolila, ale potom mrzlo dále a mrazy vydržely až do 21. března. Mnoho lidí a ptáků na polích zmrzlo. Osevy kvůli chladnům se ztratily, tak byla drahota již v zimě. Velké množství lidí bylo nuceno jít žebrat.
Paměti Želechovic: Zlý byl rok 1726. Byla ukrutná zima, mnoho sněhu, že staří lidé jak živi ho nevídali tak mnoho, a ležel až do Zvěstování panny Marie (25. 3.).
Spolehlivý vyslanec jara V mariánském jaru se mohou denní teplotní maxima pohybovat i kolem 20 oC. Takové situace nastaly třeba v letech 1967 (26. 3.), 1968 (29. 3.), 1974 (21. 3.), 1978 (31. 3.), 1981 (31. 3.), 1986 (28. 3.) a 1989 (31. 3.). V Klementinu naměřili až 22,5 °C (1968) či 21,3 °C (1974). I naše písemné klimatohistorické záznamy registrují k mariánskému jaru četné extrémy. Například tento kronikový zápis: Léta Páně 1420, 20. dne března začalo kvísti štěpoví a 4. dne dubna i vinohrady. Veliké oblibě a důvěře spolehlivého vyslance blížících se teplých dnů se těšila především vlaštovka obecná. Naši předkové ji podle časných březnových návratů jmenovali ptáčkem panny Marie a svátek Zvěstování Panny Marie přezdívali na den Panny Marie lastovičné. A stará pranostika tvrdí: Nepřiletíli kolem Zvěstování Panny Marie vlaštovky, bude chladné léto.
O vlaštovce se věřilo, že ve kterém stavení si založí hnízdo, tam přináší štěstí a požehnání a tam ani blesk neuhodí. Důvěrný vztah k tomuto opeřenci vyjadřuje i české přísloví „lastovčin zobáček je krátký, ale sladký“. V lidovém prostředí platila vlaštovka za posla jara. Při svém příletu ji ještě mnohdy zastihne sněžení a sychravé mrazivé počasí. „Jedna vlaštovička jaro nedělá, říkali v takových případech rolníci. Ale zároveň věděli, že „špačkové přináší zprávu o jaru, vlaštovky již samo jaro a teplé dny“.
Pověsti proslulého posla jara se těšila i kukačka: Nejpříjemnější doba z celého roku je ta, když přiletí na jaře kukačka a kuká. Mnohý stařec pláče radostně, když kukačku opět uslyší. Lidé říkají - už bude teplo, kukačky jsou zde...
Kukačky, jejichž zimoviště leží až v rovníkové a jižní Africe, přilétají na naše území ve druhé či třetí dekádě dubna. Ale třeba v roce 1967 zaznamenal slovenský ornitolog Kanuščák první výskyt kukačky už 16. března u Piešťan. Inu, jak říká staré přísloví: Lepší jedna kukuljenka nežli tisíc skřivanů.
O autorovi| ZDENĚK VAŠKŮ zabývá se klimatem a půdoznalectvím
