Jaroslav Šedivý se narodil v roce 1929 v jihočeských Miroticích do rodiny výrazně pokrokového učitele a sociálního demokrata. Jeho otec byl za okupace vězněn, domů se vrátil s podlomeným zdravím a ještě radikálněji levicovějšími názory, jež od něj převzal i syn. Šedivý v lednu 1948 vstoupil do KSČ a maturoval na píseckém gymnáziu. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze poté vystudoval historii a slavistiku.
Směr k neutralitě
Pracoval ve Slovanském ústavu Akademie věd a od roku 1957 jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie. Zde se zabýval historií mezinárodních vztahů a soudobou československou zahraniční politikou. Na toto téma publikoval mnoho článků, v šedesátých letech se zapojil do obrodného procesu. Mimo jiné doporučoval změnu zahraničněpolitické orientace Československa směrem k neutralitě.
Založil také dodnes vycházející časopis Mezinárodní vztahy a tři roky byl jeho šéfredaktorem. V roce 1963 se oženil s Marií Poslušnou, postupně se jim narodili syn Jiří (politik a diplomat) a dcera Hana.
Sedmnáct let umýval okna
Po srpnové invazi v roce 1968 byl nejdříve vyloučen z KSČ a poté strávil šest měsíců ve vazební věznici Ruzyně, kdy byl vyšetřován pro údajnou protistátní činnost. Nejdříve byl odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně, prezidentská milost mu trest poté změnila na pětiletou podmínku.
Byl ale propuštěn z práce a kvůli kádrovému profilu ho nechtěli zaměstnat ani jako topiče. Nakonec se stal čističem oken a tuto práci vykonával celých sedmnáct let.
„V těch posledních dvanácti letech jsem se na Proseku a v Ďáblicích stal poměrně známou figurou, chodil jsem s kýblem, tyčí a stěrkou, potkával jsem lidi, kteří mě zdravili: ,Dobrý den, pane doktore! Jak se vede, pane doktore?’“ vzpomínal později Jaroslav Šedivý. Během této doby publikoval řadu samizdatových studií a recenzí, pod vypůjčenými jmény i dvě knihy.
Medaile Za zásluhy i Řád čestné legie
Díky uvolnění poměrů 1. září 1989 nastoupil na poloviční úvazek do Prognostického ústavu, v prosinci téhož roku pak přešel na ministerstvo zahraničních věcí jako poradce Jiřího Dienstbiera. Zde se intenzivně věnoval právě odsunu sovětských vojsk z našeho území, později působil jako velvyslanec ve Francii, v Belgii, Lucembursku a Švýcarsku. V letech 1997 až 1998 byl ministrem zahraničních věcí.
Je nositelem vysokých francouzských vyznamenání – Řádu čestné legie a Národního řádu za zásluhy. Prezident Václav Klaus mu udělil medaili Za zásluhy II. stupně.
V roce 2012 vydal rozsáhlé paměti Jaroslav Šedivý: Mé putování zmateným stoletím. „Táta ještě v pátek odvolil, pak si šel lehnout a už se neprobudil,“ popsal LN poslední okamžiky života významného českého diplomata jeho syn Jiří.