Pramáti „američtiny“, britská angličtina, vznikla, když Sasové hovořící jedním z germánských jazyků přešli z evropského kontinentu na britské ostrovy.
Americký matematik Mark Pagel ze Santa Fe Institute si položil otázku, zda byl vývoj britské angličtiny krátce po jejím vzniku stejně bouřlivý a překotný jako mnohem pozdější Websterem rozdmýchávaný vývoj její americké odnože. Postupuje vývoj jazyka stále stejným tempem? A nebo se jazyky vyvíjejí v krátkých skocích oddělených obdobími, kdy s nimi nic zásadního neděje?
Pagel a jeho kolegové se dlouhodobě zabývají vznikem nových druhů pozemských organismů. Výsledky jejich bádání dávají za pravdu teorii přerušované rovnováhy. Podle ní neprobíhá evoluce stálým, pomalým tempem. Při vzniku nového druhu nabírá na tempu a pak se na dlouho výrazně zklidní.
Příčiny krátkého období dramatických evolučních změn vystřídaného dlouhou fází, kdy se s nově vzniklým druhem nic podstatného neděje, se pokusil vysvětlit český biolog Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty UK v Praze ve své teorii zamrzlé evoluce.
Mark Pagel srovnával různé „evoluční stromy“ hub, rostlin a živočichů. Některé byly silně rozvětvené, protože vznikaly v průběhu evoluce četné nové typy organismů. Jiné skupiny byly na vznik nových druhů chudé a jejich evoluční stromy měly vývojových větví málo. Pokud evoluce běží stále stejným tempem, pak musí stejně staré druhy nasbírat stejné množství genetických změn bez ohledu na to, na jak košatém evolučním stromu „sedí“.
Pokud ale platí, že u nově vzniklého druhu nabere evoluce na rychlosti, je všechno jinak. Organismy sedící na košatých stromech musí být geneticky rozdílnější než stejně staré organismy z málo rozvětvených stromů, protože v každé evoluční „rozsoše“ dochází k prudké akceleraci evoluce.
Pagela napadlo stejným způsobem zkoumat změny tempa při vývoji jazyků. Srovnával například jazyky indoevropské, k nimž patří i čeština, s bantuskými, kterými se mluví na jih od Sahary. Zároveň hodnotil i jazyky austronéské, jimiž hovoří lidé od Filipín přes Indonésii až po Madagaskar. Místo genů, jež se mění při evoluci organismů, použil „základní“ pojmy, například číslovky nebo označení částí těla.
Tato slova jsou poměrně stabilní, ale v průběhu času se přeci jen pomalu vyvíjejí. V tom se podobají genům, které prodělávají změny mutacemi.
Platí, že čím jsou si slova v jazycích podobnější, tím blíže k sobě jazyky mají. Anglický termín pro vodu „water“ se nápadně podobá německému výrazu „Wasser“ a dokonce i chetitskému „watar“, ale liší se od španělského „agua“.
Na základě podobnosti a odlišnosti zhruba 200 základních slov sestavili vědci evoluční stromy pro stovky jazyků. Podobně jako je tomu u hub, rostlin nebo živočichů, se i některé jazykové evoluční stromy hustě větví a jiné mají korunu podstatně řidší. Jazyky, které prošly složitým evolučním stromem, se navzájem liší více, než když mají za sebou evoluci v jen málo rozvětveném stromu. Pagel z toho ve studii zveřejněné v týdeníku Science vyvozuje jednoznačný závěr.
Jazyky se vyvíjejí podobně jako pozemské organismy. Na počátku své existence prodělávají závratné změny. Například bantuské nabraly během krátké periody vzniku zhruba třetinu všech svých typických znaků. Později už se jazyky vyvíjejí jen velmi pomalu.
Pokud bychom si vypůjčili slovník teorie Jaroslava Flegra, pak můžeme s trochou nadsázky říci, že i u jazyků počáteční bouřlivá evoluce záhy zamrzá. Snad proto, že počáteční nadšení „zakladatelů“ a „obrozenců“, k jakým patřil například Noah Webster, postupně ochládá.
