CD Speak Slowly je dítkem Infinite Quintetu, do něhož čtyři „mlaďoši“ pozvali zkušenějšího kontrabasistu Petra Dvorského, jenž se nikdy nerozpakoval před ohledáváním nových terénů. A o to bezpochyby jde trumpetistovi Miroslavu Hloucalovi, saxofonistovi Petru Kalfusovi, pianistovi Viliamu Bérešovi a bubeníku Martinu Novákovi. Jejich prostředky jsou ryze jazzové, vztahující se k postcoltraneovskému směřování. Muzika v klasickém kvintetním obsazení zachovává značný prostor pro improvizace, které se nenápadně prolínají s pevně vypsanými pasážemi trubky a alt- i sopránsaxofonu. Ty zase korespondují se základními tématy a vynalézavými figurami rytmiky. Kdo zatím nezaznamenal, že se v Hloucalovi zjevil po delší době brilantní český trumpetista, navíc autorsky plodný, bude Speak Slowly zaskočen. Suverénnímu hráči ovšem kolegové zdaleka jen nesekundují a kapelu je třeba brát coby rovnocenný kolektiv. Pevné a zároveň pružné, aranžérsky domyšlené spodky nahrávek tvoří se sólovými plochami nedělitelnou jednotu.
Zcela odjinud jde na věc vyhledávaný kontrabasista Tomáš Liška, který vytvořil desku Invisible World s kytaristou Davidem Dorůžkou a italským hráčem na bandoneon jménem Daniele Di Bonaventura. Při jejím poslechu si člověk připomene, jak si před čtvrtstoletím říkal nad Pat Metheny Group, že k tomuhle by měl někdo natočit film. V Liškově případě lze dodat: anebo vytvořit divadelní představení.
On sám je přitom stažený do pozadí a jeho skladbami, prodchnutými latinským duchem, hravě bloumají spoluhráči (plus zpěvačka Marta Topferová v Tierra de mis padres). Dorůžka, tentokrát téměř výhradně akustický, ukazuje, jak mu takové křehké atmosféry vyhovují, a Bonaventura je v nich jako doma. Deset Liškových věcí má silné melodie, kolem nichž mohou hráči kroužit jako ptáci ve větrných vírech, občas křídly výrazně zamávají, jindy jen elegantně plachtí. Může to vypadat, jako by na nosná témata trio uvolněně improvizovalo, tak lehce muzika působí. Jde jen o zdání, ale právě v tom je značné kouzlo překvapivé desky.
