KOMENTÁŘE LN
Na schůzce nejmocnějších mužů Ameriky, prezidenta George W. Bushe a prezidentských kandidátů Johna McCaina a Baracka Obamy, která měla pomoci předejít krachu amerického finančního systému, se křičí. Ministr financí Henry Paulson neváhá pokleknout před vůdkyní Demokratů ve Sněmovně reprezentantů Nancy Pelosiovou a prosí o podporu pro svůj plán revitalizace finančních trhů... Americe jednoduše tečou nervy a neví si rady, jak zabránit tomu, aby současná krize na finančních trzích nevyústila v apokalypsu.
Proč ta panika? Po pádu další významné finanční instituce, spořitelny Washington Mutual, je totiž zřejmé, že se americká vláda dostala na rozcestí. Může buď čekat, která další banka zkolabuje, a za jak dlouho se tak stane. Nebo musí prakticky ihned investovat do stabilizace finančních trhů nevídanou sumu, která může výrazně převýšit i plánovaných 700 miliard dolarů. Obě cesty však paradoxně vedou ke stejnému úskalí - a tím je americký volič. Nechá-li vláda finanční trh napospas, statisíce občanůvoličů, budou ztrácet úspory v nenávratnu a statisíce lidí přijdou zároveň o práci. Uvolní-li vláda miliardy dolarů na stabilizaci trhů, na krizi doplatí zase volič - ty miliardy totiž půjdou z jeho daní.
Plán Paulsona a také guvernéra centrální banky Fed Bena Bernankeho počítá s tím, že vláda odkoupí špatné úvěry od bank za vyšší než dnešní, každým dnem klesající cenu. Zastavil by se tak neutuchající propad cen těchto aktiv-neaktiv, a došlo by také k přílivu nejen státního kapitálu na trh. Investoři, kteří dnes netrpí nedostatkem likvidity, totiž v současnosti čekají na další propad hodnot aktiv a jejich nucené výprodeje. Státem řízený odkup aktiv by takové spekulace s největší pravděpodobností zastavil a investoři by na jejich získání byli nuceni vynaložit více peněz. Hrozby tohoto záchranného plánu jsou ale nemalé. Velké dilema představuje správné ocenění odkupovaných problémových aktiv. Nesmí být ani moc vysoké, aby nedošlo k plýtvání peněz daňových poplatníků, ani moc nízké, aby pomoc bankám měla nějaký smysl.
To nejtěžší je ale možná něco úplně jiného - vyjmout záchranný plán z předvolebního boje. Jen tak může být rychlý a účinný.
Čtěte „Finanční krize“ na str. 7
