Vcházím do pražského činžáku a stoupám prošlapaným schodištěm do nejvyššího patra, kde mi dveře otevírá usměvavá grafička Mirka (32, své příjmení nechce zveřejnit). Uvaří čaj a provede mě útulným malým bytem, který obývá se svým psem. Brzy tuhle dvojku doplní další člen – dítě. Mirka je totiž v osmém měsíci těhotenství. To by samozřejmě byla skvělá zpráva. Pokud by její smíchovský byt nebyl podnájem, za který měsíčně platí osm tisíc korun, a kdyby k dítěti měla tatínka.
Mirka se brzy zařadí mezi matky samoživitelky, pro které se vžil termín „sólo matky“. Jak ale sama říká, nebude se v této kategorii cítit nijak nepatřičně, tzv. sólo rodičů přibývá nejen u nás, ale v celé Evropě. Podle studie Neúplné rodiny Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí je rodičů, kteří vychovávají dítě sami, bez partnera, kolem 22 procent. Co do počtu sólo rodičů se tak řadíme na třetí nejvyšší příčku v Evropě. Před námi je už jen Estonsko a Velká Británie.
Čísla je však třeba brát s rezervou. Existuje totiž také jistá část matek, které sice s partnerem žijí, kvůli sociálním výhodám pro matky samoživitelky však na úřadech nahlásí, že děti vychovávají samy. Přesný počet takových matek se dá jen těžko zjistit, je ale nepravděpodobné, že by jich byla většina. Stigma samoživitelky sice už v dnešní době není tak silné jako dřív, přesto však pro ženu není jednoduché přijít na úřad a říct: Mám dítě, ale muže ne. Potrat? V žádném případě Asi vás napadne, že přivést na svět dítě s vědomím, že nebude mít jednoho z rodičů, je nezodpovědné a sobecké. Mirka to však takhle neplánovala. S budoucím tatínkem měla vážný vztah, o rodině se bavili, dítě chtěli oba. Jenže se nepohodli, rozešli a měsíc na to zjistila, že je těhotná. „Neměl radost. Dokonce mi řekl, že si myslel, že je neplodný. Navrhl mi, abych šla na potrat,“ popisuje Mirka reakci svého expřítele. V jejím případě bylo ale přerušení těhotenství vyloučeno. Zaprvé už na na to bylo pozdě a za druhé cítila tikání biologických hodin. „Mateřský pud možná převážil nad rozumem, ale vnitřně jsem cítila, že je to tak správné,“ říká žena, která se rozhodla dítě si nechat navzdory tomu, že je v Praze úplně sama. Její rodina žije na Moravě, a tak nemůže s její pomocí počítat. A budoucí otec dělá mrtvého brouka.
Plat třicet tisíc hrubého jí zatím zajišťuje vcelku dobrý životní standard. Jakmile ale odejde na mateřskou, její situace se zhorší. Po půlroce, kdy má nárok na mateřskou od zaměstnavatele, bude dostávat rodičovský příspěvek od státu, který odhaduje asi na 11 tisíc měsíčně. Tato částka padne na nájem a poplatky za byt. Jako matka samoživitelka by měla mít nárok na další sociální dávky, například příspěvek na bydlení a energie, detaily však zatím nezjišťovala. „Nechci se v těhotenství stresovat. Vím, že budu peníze potřebovat a nebudu je mít. I proto bych chtěla jít do práce nejdéle po dvou letech mateřské. Dítě bych pak dala do jeslí, později do školky,“ říká.
Mirka si uvědomuje, že to nebude mít jednoduché. „Když má člověk partnera, mohou se v péči prostřídat. Já budu úplně sama,“ připouští, ale vzápětí dodává, že věří, že její dítě bude zdravé a ona všechno zvládne. Zdobí byt hračkami, pořídila si dětskou postýlku a vyrobila nad ni „kolotoč“ s plyšáky. Ještě se úplně nevzdala naděje, že se otec dítěte k problému postaví čelem, ale je realistická. „Jako partnera bych ho zpátky asi už nechtěla – přece jen mi hodně ublížil, když selhal v tak zásadní situaci – ale doufám, že naše dítě o otce nepřijde úplně, že se s ním bude vídat.“
Žádné stigma z faktu, že se jí narodí nemanželské dítě, Mirka nepociťuje. Ostatně odborníci předpokládají, že počet sólo rodičů bude ještě stoupat a tradiční model rodiny dva rodiče + dítě (děti) bude na ústupu.
Proč to tak je? Podle Kláry Vítkové Rulíkové, ředitelky Odboru rodinné politiky a dávkových systémů ministerstva práce a sociálních věcí, tkví důvod v tom, že společnost je dnes silně individualizovaná. „Rodina u nás nemá žádný kredit. Lidé se neberou, protože jim to nepřináší žádné finanční výhody. Masarykovské heslo Rodina základ státu, které si přivlastnili a zprofanovali komunisté, už dávno neplatí.“
Kdysi si sedlák bral dceru sedláka z vedlejšího gruntu, aby spojili svoje hospodářství a zajistili prosperující budoucnost pro sebe a své děti. Rodina byla cosi jako podnik – společný projekt, na kterém se muselo pracovat. Láska v tom nehrála žádnou roli. „Dnes si lidé neuvědomují a nedoceňují fakt, že rodina představuje určitou jistotu, že manželství je výhodné i proto, že náklady na provoz rodiny se dělí mezi oba rodiče,“ říká Vítková Rulíková. Hlavní příčinu stoupajícího počtu sólo rodičů však vidí v tom, že se více než polovina manželství rozpadá.
„Lidé nechtějí dělat kompromisy. Když je problém, jdou hned od sebe. Nesnaží se situaci řešit, říkají si: Když to nevyšlo s tímhle partnerem, vyjde to s jiným. Nebo to zvládnu klidně i sama (sám). Jenže utéct od problému a rozvrátit rodinu je špatné řešení, protože tím trpí děti.“ Muž na jedno použití Sólo rodičem se člověk stává z různých důvodů – nejčastějším je rozvod. Stále totiž platí, že v Česku se rozvádí téměř každé druhé manželství. Jsou ale i případy, kdy se žena rozhodne stát matkou, aniž by do budoucna počítala s přítomností otce. Tomu nahrává i snadná dostupnost mužů „spermodárců“. Dnes opravdu není problém, aby si žena, která se rozhodne mít dítě, opatřila „muže na jedno použití“.
Jak snadné to je, dokázal experiment kolegyně novinářky, která asi před půl rokem podstoupila experiment, jejž popsala v časopise Reflex. Podala si inzerát, že hledá muže, který by ji oplodnil, a nestačila se divit: během krátké doby se ozvalo 300 zájemců. S některými se sešla a byla překvapená, že jim bylo zcela jedno, čím se živí, jakou má minulost a jakou budoucnost plánuje pro dítě. Všichni byli ochotni své sémě rozsévat zcela dobrovolně a zadarmo! Když se jich ptala na motiv, proč to dělají, tvrdili, že jim nejde o sex, ale o to, aby měli potomka, jinými slovy aby rozmnožili svoji genetickou informaci.
Také Šárka P. (53) svoje dvojčata Martinku a Honzíka (4) očekávala s vědomím, že je bude vychovávat sama. Nutno podotknout, že ji k tomu nevedly sobecké důvody nebo rozmar, ale závažnější rodinná situace, kterou nechce rozebírat. „Dokud byly děti velmi malé, potřebu muže v rodině jsme nepociťovali. Já jsem měla sílu se o ně starat a zvládala jsem to dobře. Ženská totiž zvládne všechno,“ směje se.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
„Mámy, co se rozhodnou, že budou s dítětem samy, si často neuvědomují, že problém není jen s materiálním zabezpečením. Ono se dá žít i s tím, že dítě nebude mít značkové oblečení nebo nejnovější model počítače. Spíš prostě chybí mužský faktor v rodině. Je to zřejmé zejména u mého syna, který potřebuje partnera pro své klukovské hry a lumpárničky,“ vypráví Šárka, která se nevyhýbá myšlence, že jí osud stejně jako děti přivede do cesty i partnera, s nímž se o radosti i starosti spojené s výchovu podělí.
Na rozdíl od Šárky P., která svůj názor opravila z původního „Jde to i bez chlapa“ na „Jde to i bez chlapa, ale s ním je to lepší“, si další maminka – Michaela R. (47) sólo rodičovství pochvaluje. Singl matkou se stala dobrovolně a po důkladném uvážení. Byla sice vdaná, ale rozvedla se. Její manžel totiž toužil po dítěti v době, kdy se na něj ona ještě necítila – chtěla hodně pracovat, cestovat, užívat si s manželem života nezatíženého budováním rodinného hnízda. Manžel pro to ale neměl pochopení, a tak desetileté manželství skončilo krachem, když jí bylo pouhých třicet. Bývalý manžel odešel k ženě, která jeho touhu po dítěti vyslyšela. Michaela si mezitím užívala znovunabyté svobody a vypadalo to, že se její biologické hodiny nikdy neozvou. Přišlo to ze dne na den.
„Bylo mi osmatřicet a já se rozhodla, že budu mít do roka dítě,“ říká. „Zní to možná drsně, ale mně bylo tehdy vcelku jedno, kdo bude otcem. Směrodatné pro mě bylo, aby mi poskytl dobrý genetický materiál – aby člověk, s nímž si miminko pořídím, byl hezký, inteligentní, šarmantní a plný energie.“ Takový muž se našel a dítě udělal. Byl to cizinec, Michaela ho však v rodném listě dcery neuvedla. Žádnou finanční pomoc od něj nechtěla, a tak jak přišel, zase z jejího života odešel.
„To, že pak už nebyl, mi nijak nevadilo. Mám díky němu krásnou a chytrou desetiletou dceru, která je celá po tatínkovi.“ Jak se Michaele žije jako matce samoživitelce? „Výborně. Jsem samostatná a naprosto mi vyhovuje, že nemusím výchovu své dcery s nikým probírat, přistupovat na kompromisy. Připadá mi, že muž by všechno jen komplikoval a ztěžoval… Ostatně i moje maminka mě a moji sestru vychovala sama a nemám pocit, že bychom nějak strádaly.“
Michaela nelituje ani toho, že neustoupila bývalému manželovi a nepořídila si dítě dříve.
„Moje maminka mi vždycky říkala, že dítě si mám pořídit, až se na něj budu cítit zralá.
U mě to přišlo až v osmatřiceti, takže jsem teď nejen singl, ale také stará matka,“ směje se. Stejně by ale neměnila. „Jsem trpělivější, vyzrálejší, šťastnější. Vážím si každé chvilky, kterou s dcerou Evou trávím, a když jsem s ní, opravdu se jí věnuji. Mám priority jasně uspořádané – dítě je na prvním místě. Což je věta, kterou bych třeba ve třiceti říct nemohla,“ vysvětluje. Cítí, že udělala dobře, když nedala na řeči okolí, když ji k mateřství nutilo ve třiceti. „Pokud se stanete mámou takhle pozdě, nemáte pocit, že o něco přicházíte, že vás dítě brzdí. Naopak, jste ve fázi, kdy si kvůli němu zakážete stárnout. Dítě se stává vaším elixírem a životabudičem.“ Jste samoživitelka? Tak na práci zapomeňte Michaela je webmasterkou, což jí umožňuje pracovat i z domova, a tak není těžké přizpůsobit se dceřiným potřebám. Má podporu příbuzných i kamarádů. Nezdá se, že by nějak trpěla. „Samozřejmě se občas cítím unavená. Musím zvládnout výchovu dítěte, práci i domácnost… Přesto si stojím za svým: Jde to i bez chlapa.“
Jedním z největších problémů, kterým musí sólo matky čelit, je to, jak skloubit práci s péčí o děti a domácnost. Většina sólo rodičů má velké finanční problémy, protože nemohou pracovat na plný úvazek tak, jako když jsou v rodině dva. Mnohé matky jsou znevýhodněné hned u pracovního pohovoru. Přestože se podle zákona budoucí zaměstnavatel na rodinnou situaci nesmí ptát, často se tak děje. V okamžiku, kdy se potenciální zaměstnavatel dozví, že žena je samoživitelkou, její šance na přijetí značně klesnou. A osvícených firem, které nabízejí zkrácené pracovní úvazky nebo jesle či školky, je stále málo.
Na problematiku podpory sólo rodičů se v České republice zaměřuje občanské sdružení Aperio (www.aperio. cz). V rámci své činnosti poskytuje potřebné informace, diskusní prostor a poradenství. Společně s firmou L’Oréal ČR se také podílí na projektu Samy mámy (www.samymamy.cz), který podporuje návrat matek samoživitelek do zaměstnání. V rámci projektu jsou matkám nabízené víkendové semináře s přednáškami a osobními konzultacemi personalistů, finančního poradce a psycholožky. „Účelem je poskytnout ženám informace, nacvičit s nimi situace, jako je například pracovní pohovor, pomoci jim vytvořit plán návratu do práce a pozvednout jim sebevědomí,“ vysvětluje manažerka projektu Halka Jaklová.
Velmi častým problémem této skupiny rodičů je také výchova dětí bez druhého partnera. Modely této výchovy jsou pro ně často nové a v mnoha situacích nevědí, jak dětem vyrovnat nepřítomnost druhého rodiče. „Skupina sólo rodičů je u nás stále hodně opomíjená a přitom jejich situace je většinou znevýhodněná oproti úplným rodinám. Stát by jim mohl pomoci především formou motivace firem k rozšíření nabídky flexibilních pracovních úvazků a v podpoře dostupných služeb péče pro děti,“ tvrdí Halka Jaklová.
***
Jako sólo matce se mi žije dobře. Připadá mi, že muž by všechno jen komplikoval a ztěžoval. Michaela R.
