Kdo by neznal postavu Viktorky z knihy Babička Boženy Němcové? Příběh dívky, která kvůli tomu, že přišla o milovaného muže, náhle zešílela. Je ale opravdu možné, aby někdo náhle zešílel kvůli bolesti ze ztráty bližního nebo třeba i naopak z pocitu štěstí, například když vyhraje pořádnou sumu peněz?
„Odpověď zní - v zásadě ano, ale je třeba pro to mít genetickou dispozici, pomáhat tomu a oslabovat vlastní adaptační schopnosti. To se děje například konzumací psychoaktivních látek, jako je marihuana či alkohol, nevhodným chováním či navazováním problematických vztahů. V neposlední řadě musí přijít spouštěč v podobě stresové události,“ říká Martin Anders z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Podle něj přitom stresové situace zažívá denně každý z nás. Zásadní význam mají ty, které jsou spojené se ztrátou určité hodnoty či vztahu, jako například úmrtí blízké osoby či rozchod. Důležité jsou i ty stresové situace, které se na první pohled jeví jako pozitivní. Například ukončení školy, narození potomka nebo třeba výhra. Význam má také to, že pokud se tyto zážitky hromadí v krátkém časovém období, mohou snížit odolnost takové situace zvládat. Následkem může být rozvoj psychických potíží.
„Z praxe mohu říci, že prudká změna stavu je spojena spíše se silným, traumatickým stresem, ale ještě častěji ji vídáme po požití drog, které mohou spustit dosud skryté onemocnění. Nemoc si jde potom svojí cestou a už nezáleží na tom, co ji spustilo,“ sděluje psychiatr Anders. Psychické poruchy podle něj může spustit například i pobyt v zahraničí, respektive ta skutečnost, že člověk nerozumí cizí řeči a navíc je v prostředí s úplně odlišnou kulturou.
„Další nemalou skupinou mohou být náhlé psychické změny na podkladě určité struktury osobnosti. Nejčastěji se může jednat o osoby trpící histriónskou nebo emočně nestabilní poruchou osobnosti. Takoví lidé touží být co nejvíce středem pozornosti, nezajímají se o druhé a často se chovají hystericky. Jejich emotivita je takzvaně mělčí a k vyvolání bouřlivé reakce stačí i velmi slabý stimul,“ říká dále psychiatr.
Ačkoliv tedy je možné náhle zešílet, obecně platí, že většina nemocí vzniká pomaleji a postupně nabývá na síle. Okolí ji zpravidla zaznamená až v okamžiku, kdy je plně rozvinutá a má jasné projevy v chování.
