PRAHA Když Irové koncem minulého týdne pohřbili Lisabonskou smlouvu, většina občanských demokratů si mnula ruce.
Byla to právě ODS, která proti smlouvě bojovala nejvíce. Její čestný předseda Václav Klaus dokonce irské veto považoval za „vítězství svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií“.
Do složité situace se ovšem dostal předseda strany Mirek Topolánek. Také on totiž vnitřně se smlouvou nesouhlasil. Jenže navenek to nemohl dát najevo. To potvrdila i Topolánkova poradkyně pro zahraniční otázky Adéla Kadlecová. „Kdyby byl Mirek Topolánek jen předsedou ODS a ne vlády, byl by postup v případě Lisabonské smlouvy úplně jiný,“ připustila nedávno pro LN Kadlecová.
Topolánkovi proto přišlo vhod, že senátoři ODS prosadili, aby se Lisabonskou smlouvou zabývali ústavní soudci. Do jejich rozhodnutí má totiž čas, aby zjistil, jak se k celé situaci postaví ostatní státy.
Ale věc má háček. Podle kuloárových informací totiž chtěl Topolánek Lisabonskou smlouvu použít jako vyjednávací manévr pro schválení amerického radaru. Zeleným a socialistům chtěl nabídnout, že pokud mu nebudou bránit ve schválení, podpoří jeho strana za to právě Lisabonskou smlouvu. A tento obchod je nyní ohrožen. Spor o případné Klausovo veto Právní experti se mezitím přou, zda by Lisabonskou smlouvu mohla pohřbít absence Klausova podpisu české ratifikace. Podle Vladimíra Balaše z Ústavu státu a práva hraje prezident ve schvalování smlouvy vedlejší roli. „Prezidentův podpis je jen formální potvrzení toho, co přijme sněmovna. I bez jeho podpisu by to Brusel bral jako ANO,“ říká. Opatrnější je Ivo Šlosarčík z institutu Europeum. „Formálně končí ratifikace podpisem prezidenta. Ještě se ale nestalo, že by prezident odmítl zakončit ratifikaci. Nevíme tak, co bude,“ říká.
