Ředitel ČF Václav Riedlbauch soudí, že šéfdirigent Mácal vrátil orchestru český zvuk.
Stávající krizi nepovažuje ani za skandál, ani za katastrofu.
* LN Kde je zakopaný pes, že šéfdirigenti v ČF neobstojí?
Osobně to tak nevnímám. Srovnávat situaci Jiřího Bělohlávka z 90. let a třeba Ashkenazyho nejde. Slyším to i odjinud, to není výsada českých orchestrů. Co by to bylo za boha, aby se neokoukal. Muzikanti jsou dnes supervzdělaní a od dirigenta očekávají stále nové podněty. Aby jeho práce měla smysl, musí s orchestrem trávit patnáct týdnů ročně. Takže tu funguje i moment únavy ze vzájemného kontaktu. Když pak přijede někdo hostovat, tak vždy zapůsobí jako zjevení a orchestr začne hrát jinak. Opakuji, že to není jen problém ČF. Existuje to všude ve světě.
* LN V čem spočívá jádro sporu?
Mácal přišel s otevřeným hledím. Sám říká, že uplatňuje americký způsob, potřebuje mít kamarádský, až přátelsky srdečný vztah na pódiu, a pak se rozdává napravo nalevo. Když tohle úplně necítí, tak ho to nehecuje do větších obrátek. Všechno se to svedlo na kritiku Jindřicha Bálka, ale ono to v něm zraje asi půldruhého roku, hromadí se to v něm. Je to, jako když bouchne přetopený kotel.
* LN Myslel tedy svůj výrok s odchodem zcela vážně?
V Rakousku jsem ho tišil, že to nemusíme vyhlašovat hned a vyřešíme to v klidu v Praze. Ale ne, muselo to být hned. Každá krize je ale dobrá, věci se vyčistí a to je pozitivní. Na náladě v orchestru ani ve vedení to, přiznávám, moc nepřidá. Je připravená sezona a jako bychom ji museli sestavovat znovu. Není to jedno, ale nevidím v tom katastrofu ani skandál. Vidím tu až přehnanou úzkostlivost lidí, aby se proboha s filharmonií něco nestalo. Je to od posluchačů hezký signál.
* LN Orchestr se také obměňuje?
Jsem tu sedmým rokem a dobrých třicet procent lidí tu je nových. Až se na to s odstupem podíváme, uvidíme, že Mácal vykonal strašně mnoho práce. Nastupoval v roce 2003 a hned při prvním zájezdu jsem pozoroval, jak reagovali pořadatelé a posluchači. Zvuk Ashkenazyho orchestru byl úplně jiný než u Mácala, všichni tehdy říkali, co se s tím orchestrem stalo. Dostal opět český zvuk, vřelost a měkkost. Ashkenazy bral všechno jako ruský orchestr: na dvě, na tři. Ale Mácal v sobě má vrstvy.
* LN Splnil tedy vaše představy o šéfdirigentovi?
Co jsem od něj očekával, to jsem dostal, jsem spokojený, Ale nezastírejme si, v lednu mu bude 72 a před deseti lety měl jinou páru. Svědomitě se připravoval a umělci bývají někdy hodně unavení, když nemají odezvu. Velmi senzitivně vnímá publikum, orchestr, atmosféru sálu a pak stačí, když je to studenější...
* LN Co se teď bude dít?
Dohodli jsme se, že se soustředí na dirigování, což je jeho doména. Základní závazky naplní všechny, úpravy se týkají spíš koncertů venku nebo nahrávání, ale nepromítnou se do pražské sezony 2007/08. Co bude dál, se uvidí. Taky to závisí na tom, jak se se situací vyrovná, jaká bude atmosféra na pódiu. Česká povaha není jednoduchá. Neumíme se na sebe objektivně podívat, ale kdo přijde zvenku, nestačí se divit. Ta naše věčná skepse, nedostatek nadšení... Netýká se to jenom orchestru, ale muzikantů vůbec, dělají prostě „vážné umění“. Mácal čekal větší spontánnost.
