Dnes o dopisech čtenářů
v irském tisku Nejzábavnější částí novin, jako jsou Guardian nebo Irish Times, nezřídka nebývají výtvory novinářů, ale strana věnovaná dopisům čtenářů: v míře, jaká v českém tisku nemá obdoby. Důvodů bude vícero, ty hlavní jsou ale tři.
Zaprvé, noviny musí dát čtenářům patřičný prostor, jak na ploše jednoho čísla, tak v čase. Zadruhé, čtenáři musí chtít do novin psát, to jest cítit se občany novinové obce sdílející jazyk, kulturu a hodnotový řád. Z příspěvků v Guardianu či Irish Times vyčteme, že si čtenáři zvlášť vysoko cení humoru a vtipu. Baví se a zároveň si o sobě činí jasnou představu – takto smýšlejí lidé, již čtou moje noviny! – a k tomu si tříbí styl. Zatřetí je důležitá kontinuita, aby časem vznikly tradice, jež čtenářskou účast povzbuzují a drží při životě. V Guardianu se například „soutěží“, kdo zjara jako první do novin nahlásí, že slyšel zakukat kukačku. Vedle kukacího seriálu existuje řada jiných soutěží o prvenství: signalizuje je koncová hláška „Je to rekord?“. I banalita bývá v praxi příležitostí k důmyslnému vtipkování na pokračování. Tradice pojmenovávací dává vzniknout celým „seriálům“ výměn ve chvíli, kdy je třeba cosi výstižně lidově pojmenovat. Chcete ukázku? Nedávno se takový seriál rozjel v Irish Times: na dublinském nábřeží vztyčili ruské kolo nazvané, po vzoru Londýnského oka (London Eye), oko Dublinské (Dublin Eye). Snad se mi v následujícím výboru všechen humor a vtip neztratí v překladu.
Vážená paní, píšou čtenáři do novin: „Třeba by se to kolo mohlo jmenovat ,Oko Tygra (Odpočívej v pokoji)‘?“ „Ať už si to Dubliňácí (jackeens) budou nazývat, jak chtějí, my z venkova (culchies: venkovští burani), jako jediní s patřičnou kulturní úrovní (souzvuk culchie a culture), tomu prostě budeme říkat ,Velký koleso‘ (The Big Shpoke).“ (Spoke, paprskové kolo; čtenář paroduje venkovské „šišlání“.) „Hned vedle stojí most Samuela Becketta, tak proč tomu chlapíkovi nepřidat na slávě a nepojmenovat to ,Eye’ll Go On‘?“ (Z Beckettova románu Nepojmenovatelný: you must go on, I can’t go on, I’ll go on neboli „musíš pokračovat, nemohu pokračovat, budu pokračovat“.) „Když si vezmu, jak se to kolo pořád jen točí dokola a nehne se z místa, navrhuji, aby Harry Crosbie postavil repliku před parlament a nazval ji ,Vládní kruhy‘.“ „Je to hned vedle známé koncertní haly, proto navrhuji, aby se to jmenovalo Fidlivočka (Diddley-eye). (Navíc se člověku nad vstupným protočí panenky.)“ (Diddley-eye: tradiční irská hudba; diddly: pár drobáků.) „Dnes jsem na tom kole byl celkem čtyřikrát. Vytočil jsem si světový rekord?“ (Is this a (whirled) record? Hříčka je v souzvuku slov world: světový a whirled: roztočený.) „Už jsem z toho, jak se tady to kolo pořád dokola omílá (this circumlocution), celý ojetý (tyred: opneumatikovaný, zde záměnou za tired: unavený). Celé se to točí kolem jednoho: potřebujeme revoluci. Musíme tu debatu zvednout kolem osy, upustit vzduch a najít těžiště (hříčka směšuje find one’s bearings = zorientovat se a bearings = ložiska). Míň vytáček (less spin), lepší automapu, skluz přeměnit na rozjezd (turn the downturn into an upturn: obrátit úpadek v rozkvět) a ze zajetých kolejí jsme co nevidět venku!“
Zaveďme něco podobného u nás! I tou naší vlastní, zabahněnou, kluzkou brázdou by se nám jelo podstatně veseleji.
***
Tradice pojmenovávací dává vzniknout celým „seriálům“ výměn ve chvíli, kdy je třeba cosi výstižně lidově pojmenovat
O autorovi| ALENA DVOŘÁKOVÁ, anglistka
