Anonymní šprýmaři ze sdružení Hradní partička napsali „čtenářský dopis“ do internetové Revue Fragmenty – periodika ne vysloveně významného, značně však nakloněného Hradu. Pokusili se v něm parodovat styl charakteristický pro stoupence prezidentova vidění světa – a uspěli. Text vyšel, redakce ho dokonce poslala na Hrad, potěšeně na něj prý reagovali prezidentův tajemník Ladislav Jakl a premiérův poradce pro lidská práva Roman Joch.
Autorům na to stačilo naházet do textu bez ladu a skladu na Hradě frekventovaná slovní spojení a vyjádřit jimi žádoucí postoje – především se zbožněním hraničící úctu k hlavě státu („Místo toho mu zde samozvaní analytici a komentátoři, kteří jsou placeni z peněz daňových poplatníků, zcela otevřeně a nepokrytě neprojevují ani základní pokoru, kterou by si prof. Václav Klaus zasloužil v této zemi více než kdokoliv jiný“). To, že dopis lidé s prezidentem myšlenkově spříznění přijali jako autentický, vlastně není moc překvapivé.
Od běžné produkce hradního mozkového trustu se zas až tak moc neliší. Jako parodie nějakého jevu ten text vlastně není moc dobrý, problém ale dost možná je v tom, že „hradní styl“ je dost obtížně parodovatelný. Je těžké ho karikovat, protože sám často působí jako karikatura, nejde se od něj odrazit k zesměšňující hyperbole, protože k takovému odrazu neskýtá prostor – dál už je jenom zeď. Obsahuje v sobě vlastní parodii, kterou již netřeba dotahovat někam dál.
V pražské Galerii Rudolfinum začala výstava Decadence Now!, v novinách se o ní psalo hodně, případným zájemcům doporučuji dnešní rubriku Salon přílohy LN Orientace – štěpné čtení, řekl bych.
Výstava je často označovaná za „šokující“ či „skandální“. Zároveň jsou slyšet námitky, že šok a skandál jsou dnes, kdy všechna tabu už byla prolomena, jenom marketingová strategie, která jde „po srsti“, a ne proti ní.
Ambicí moderního umění nebo jeho některých směrů bývalo „pobuřovat měšťáka“, vzrůstají ale pochybnosti ohledně toho, zda je pobuřovat vůbec ještě možné, a pokud ano, tak jak se to dělá.
Je tu ale ještě jeden problém: kdo je to vlastně měšťák? Nějaký hypotetický novodobý pan Kondelík, který si po práci dopřeje pečeni se zelím, plzničku a televizní pohodičku, nemaje nejmenší tušení, že se ho někdo v nějaké galerii snaží pobouřit? Chlapík z reklamní agentury, který se každé ráno opájí vědomím vlastní modernosti? Člověk zorientovaný v pravidlech a požadavcích světa moderního umění, který se je jako tvůrce nebo jako divák snaží respektovat a důsledně dbát o to, aby nebyly překračovány hranice právě převládající ortodoxie? Intelektuál toho typu, který svoje rebelství realizuje důsledným memorováním pouček vyčtených z prací momentálně uctívaných akademických autorit? Novinář cítící oprávnění vyjadřovat se ke všemu? Nejsem to nakonec já? Raď, babo...
