Co o nás říká hnědé sako Psychologické vnímání oblečení souvisí s kulturním a historickým vývojem každého národa a mění se ve srovnání s módními trendy mnohem pomaleji. Například atributy manažera nebo manažerky (které jsou hlavně mužské) a jejich předpokládaných vlastností si lidé vykládají i skrz jejich svrchní oděv: ostré, rovné linie v účesu, hranatý kostým a striktní vzor. Naopak ženskost evokují oblé a kulaté tvary. Svůj význam má i bílá košile: znak pracovníků na vysokém postu nebo slavnostnosti. Bílé límečky se říkalo vždy úředníkům, lidem, kteří nepracovali rukama. A to i před staletími, kdy si praní mohl dovolit jen málokdo. Prostí lidé nosili bílou košili jen do kostela nebo ve svátek. „Jde o věci, které jsou ve společnosti silně zakořeněné a mají svoji setrvačnost. Podívejte se, jak dlouho trvalo, než si ženy zkrátily sukně,“ míní expertka.
„V psychologii odívání jsme se učili, že to, co máme na hlavě, demonstruje naše racionálno, střed těla potom naše emoce a od pasu dolů pudy. Pokud má tedy žena zahalené nohy a velký výstřih, tak ji bereme míň vyzývavě, než když má vysoko odhalené nohy,“ tvrdí Vydrová a potvrzuje to i její praxe, kdy na školeních ukazuje obrázky různě oblečených lidí: mezi úsudky jednotlivců není téměř rozdíl, stejně vnímají minisukni mladí jako staří, různých pohlaví i profesí. A stereotypy neplatí jen u délky sukně: zahalený krk působí upjatě, čím víc na sobě máme vrstev, tím zase větší odstup. A své vzkazují i barvy: například hnědá byla v minulosti barvou manuálně pracujících a působí podřízenecky. A vyladit z ní formální vzhled už chce trochu praxe. „Manažerům většinou nedoporučuji hnědý oblek ani samostatná saka. Vychází to zase z historie. Nebílené levné plátno mělo nahnědlou barvu. Je to také barva praktická. Pokud ale člověk pracuje třeba jako psycholog a chce, aby se mu lidé svěřovali, může to být dobrá volba,“ radí Vydrová. Každý z nás si potom podle ní může za to, jak se k němu okolí chová.
Sportovní bundu do města?
Náš styl se sice během let zlepšuje, ale stejně mnozí z nás nevědí, jaký je rozdíl mezi casual oblečením (neformálním oděvem) a sportovní soupravou. Podle Vydrové je to jedna z nejčastějších chyb. „Casual, což se často neví, už jsou jiné kalhoty a jiné sako. U nás muži nenosí třeba slabé propínací svetry, vezmou si spíš něco sportovního. Mezi západním zahraničím a námi je pořád velký rozdíl. Pokud si přes obligátní džíny a tričko hodíte sako, už je to o něčem jiném,“ míní expertka a přidává historku o jednom ze svých klientů, který přišel do práce ve sportovní bundě, načež se ho jeho nadřízený - cizinec - seriózně ptal, zda má v plánu jet na hory.
