Slovensko-polská válka, jediná válka, kterou Slovensko vyhrálo, začala dokonce ještě několik dní před prvním zářím. Dvacátého pátého srpna si v Jablunkově připomínali přepadení tamních železničních tunelů. Jablunkov byl v té době polský a ozbrojené přepadení tunelů a zajetí asi tisícovky polských vojáků je možné označit jako vůbec první událost druhé světové války. Spolu s nacisty se útoků na tunel účastnily i oddíly Hlinkovy gardy, ozbrojené složky vládnoucích slovenských luďáků.
Už předtím dvaadvacátého srpna se v Bratislavě konala mohutná protipolská demonstrace, po níž byl zdemolován byt tehdejšího polského velvyslance na Slovensku. Důvodem protipolských vášní byl už dvacet let se táhnoucí spor o slovenskopolské pomezí na Oravě a Spiši. Polsko po první světové válce, podobně jako v případě Těšínska, odmítlo respektovat uherskopolskou (respektive haličskou) hranici a odvolávalo se na „národnostní princip“.
Po první světové válce Poláci obsadili v této oblasti asi přes sto kilometrů čtverečních a spory, které na rozdíl od Těšínska ale nepřerostly v otevřenou válku, musela řešit mezinárodní arbitráž, díky níž Polsko získalo asi dvacet procent Oravy.
Druhé dějství, které se stalo podnětem protipolských nálad v srpnu 1939, začalo rok předtím. V souvislosti s mnichovskou dohodou obsadili Poláci nejen Těšínsko, ale také velkou část Oravy. A to nikoli mírumilovně. Když vlády v Praze a tehdy už autonomní Bratislavě odmítly polské nároky na území s celkem asi 6000 obyvateli, zahájilo Polsko v okolí Čadce rozsáhlý útok na sever Slovenska, a to i za použití dělostřelectva a bombardérů. Podobně zaútočili Poláci i na Javorinu. Ziskem bylo celkem 226 kilometrů čtverečních, kde žilo asi 4300 lidí.
Maďaři ne, Slováci ano V srpnu 1939 se situace obrátila. Zatímco před rokem mělo polské obsazení Těšínska a Oravy požehnání Adolfa Hitlera, teď bylo spojencem nacistů Slovensko. Jako jediné z nacistických satelitů se účastnilo přepadení Polska. Původně ale měli mít Slováci za úkol jen střežit hranici s Polskem a neměli mobilizovat. To se ale změnilo ve chvíli, kdy se Maďarské království odmítlo (i přes Hitlerův příslib možnosti obsadit Slovensko) podílet na přepadení Poláků, k nimž Maďaři chovali historické sympatie. Slovensko tak dostalo šanci. A využilo ji beze zbytku.
Nejenže ze slovenských letišť startovaly německé bombardéry na Varšavu a Krakov a ze slovenského území útočila nacistická armáda, ale Slovensko do války s Polskem mobilizovalo největší armádu svých krátkých válečných dějin. Původně se počítalo s asi 160 tisíci vojáky, ale nakonec byly prvního září připraveny k útoku na Polsko tři slovenské divize o asi 50 tisících mužích, včetně obrněných vozů a několika desítek tanků. Do bojů se zapojily i tři letky slovenského letectva.
Vojenské skupině Bernolák velel sám ministr obrany generál Ferdinand Čatloš, ale jako celek slovenská polní armáda podléhala štábu německých vojsk. Útok na Polsko, bez formálního vyhlášení války, zahájila 1. divize Jánošík prvního září už v pět hodin ráno právě v prostoru Javoriny, kde se nacházela území obsazená Poláky v listopadu 1938.
Slovenský postup se ale zdaleka nezastavil na bývalých československých ani „uherských“ hranicích, ale Slováci pokračovali dál, hluboko do polského vnitrozemí. Výrazně tak pomohli postupu 14. německé armády z jihu do středu Polska.
Slováci postupně obsadili Zakopane, Nowy Targ, na východě pak 3. divize společně s nacisty zaútočila na Jaslo, Krosno a Sanok a postoupila až téměř sto kilometrů do polského vnitrozemí.
První padlý Slovenské stíhačky pak doprovázely německé bombardéry při náletech na jižní Polsko. Na svém trupu měly vedle slovenského znaku daleko větší označení nacistického letectva. Při jednom z náletů nedaleko Tarnopolu se dostaly do střetu s vojáky československého legionu, který bojoval na straně Poláků. Jedním z prvních československých vojáků, padlých v boji proti nacistické koalici, tak byl kulometčík Vítězslav Grünbaum, kterého slovenský stíhač zabil 17. září při náletu na nádraží v městečku Hlukoczek Wielki, když se legionáři pokusili útočící letoun sestřelit.
Slováci se z Polska definitivně stáhli na konci září. Při válce s Polskem padlo 18 Slováků, na polské straně bylo mrtvých zřejmě mnohem více. Slováci také zajali na 1300 Poláků, z nichž téměř všechny předali nacistům.
Jako odměnu za vítěznou válku získalo Slovensko území o rozloze přes 300 kilometrů čtverečních s 35 tisíci obyvateli. V Popradu se konala vítězná přehlídka německých a slovenských vojsk a slovenský štát zavedl zvláštní vyznamenání „Javorina“.
Po válce obnovené Československo vrátilo předmnichovská území Polsku. Část Slováků to dodnes bere jako křivdu a na sporných územích se dodnes občas objevují protislovenské nebo protipolské nápisy.
O autorovi| Luboš Palata, redaktor LN
