Naše rubrika se jmenuje Ztraceni v překladu, ale ztracencem se mi v ní být nechce, to spíš nalézat kdeco ztraceného. Zato minulou neděli dávali v televizi film, který se jmenuje Ztraceno v překladu, a je pravděpodobné, že se v Lidovkách inspirovali právě tím filmem. Musím však říct, že jako český název tohoto filmu by se mi víc líbilo něco jiného. Hned povím proč a co.
Nejprve však něco o Tondovi Rusňákovi. To byl můj nadřízený kolega v někdejším, ještě nepříliš překladatelském zaměstnání, který míval různé – nazvěme to filologizující – průpovídky a polovtipy. Například že až přijedeme do Ústí, tak se nadlabem. Nebo že náš ještě nadřízenější kolega Plch je hlodavec na tři. Čímž nebylo myšleno nic zlého, spíš naznačováno, že hlásky a písmena jsou různé věci a mohou se i počtem v jednom slově lišit. A na velmi podobné téma říkával Tonda s kovanou ruskou výslovností (a zpravidla s lahví v ruce): Voda i vodka – adna bukva i takaja raznica! Voda a vodka – jedno písmenko a takový rozdíl!
A právě k jediné bukvě hodlám výjimečně promluvit, ač jindy mě zajímají obecné tendence a pohledy na jazyk, nikoli umanuté reakce nad vytrženými jednotlivostmi. Když má pro nás ten film tak speciální význam a zrovna ho vysílali, tak pro jednou bych mohl.
Hodně reakcí na Ztraceno v překladu se shoduje v tom, že při své americkosti, ba oskarovosti, je to film dost neamerický, což je možná pravda. Jestli sedí žánrové označení komedií, netuším, když je to všechno spíš smutné, zato herecké výkony ústřední dvojice se určitě zalíbí kdekomu. Vyloženě a prvoplánově o překlad jde v tom filmu jen v jediné scéně, brzy po začátku, kdy jistý Japonec dlouho a horlivě mluví, načež nebohá tlumočnice vše přeloží adresátu promluvy – se vším smířenému a jen maličko překvapenému – asi pěti slovy. Různé jazykové špílce a téma nefungující komunikace jsou ve filmu přítomny i jinde, ale mnohem skrytěji.
Čímž se pomalu dostávám k té jedné bukvě. Film se v originále jmenuje Lost in Translation. Čtu-li však napsáno Ztraceno v překladu, vyrozumím, že se ztratilo něco, nějaké neosobní to. Případně ten film celý – jako by na něm visela cedulka s nápisem, že je ztracený. Jenomže mně se zdá, že ztracenost se zde netýká něčeho nekonkrétního, nýbrž právě těch dvou hlavních hrdinů. Nejde tu ani tak o překlad ve smyslu jazykovém, ale o další významy slova translation: přesazení, přesun, přeložení, přenos. Ti dva jsou přesazeni do světa, kde je to nebaví, do makrosvěta jiného kontinentu imikrosvěta životní situace, v níž se jim nechce být. A hádám, že ten originální název se týká především jich, ale ten český od nich dává ruce pryč.
A tak si říkám, že bych změnil jednu bukvu, která by to vyznění posunula. Vždyť anglickému výrazu lost mohou odpovídat různé české tvary. Konečně tedy shrnuji: Víc by se mi líbilo, kdyby si film bukvu s naší rubrikou vyměnil a jmenoval se Ztraceni v překladu.
Epilog: Jenomže všechno to mudrování o rozdílu způsobeném jedinou bukvou dostává zádrhel, pro mě dosti závažný. Zjistil jsem až dodatečně, že autorkou titulků k filmu – a tedy zřejmě i českého názvu – je paní Dana Hábová. A k této dámě, ač osobně ji neznám, chovám hlubokou úctu, a dovedu si představit, že všechno, co přeloží, má promyšleno a zdůvodněno. Tak leda jestli nejsem příliš ovlivněn Tondou Rusňákem. Jestli se na mně jeho učení nepodepsalo až moc. Je totiž pravda, že svého času jsme se zkoumání rozdílu způsobovaného jednou bukvou věnovali dost intenzivně.
***
Voda i vodka – adna bukva i takaja raznica! říkával Tonda. Voda a vodka – jedno písmenko a takový rozdíl!
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
