Štefan Füle je sice bývalý člen KSČ a absolvent nechvalně proslulého moskevského MGIMO, ale coby s eurokomisařem jsou s ním spokojeni jak v ČSSD, tak v ODS (což je zarážející). Jenže mezi Janem Fischerem na jedné a Jiřím Paroubkem s Mirkem Topolánkem na druhé straně šlo hlavně o to, poměřit si, kdo má větší... sílu. Evidentně mají zatím větší Paroubek s Topolánkem, což jasně ukázalo jednání vlády, kdy Fischerem prosazovaného guvernéra ČNB Tůmu podpořil jen on sám. Premiér ale dosud jasně nevysvětlil, proč vlastně nejprve kývl a pak odmítl post eurokomisaře sám. Ačkoliv podle informací LN se po této možnosti už dříve neoficiálně poptával jak v Česku, tak v Bruselu. Samozřejmě že měl Fischer v pátek slíbit, že eurokomisaře vezme, tvrdí Topolánek s Paroubkem. Fischer v úterý uvedl, že pouze přislíbil, že o tom bude uvažovat. Skutečnou pravdu znají jen oni tři, vzhledem k předchozím snahám lze ale v tomto případě věřit spíš politikům. Pak by ovšem bylo zajímavé vědět, co přimělo Fischera k obratu. Zda hlavní roli opravdu sehrál Fischerův šéfporadce Vladimír Mlynář z úřadu vlády spolu se spřízněným lobbistou Janem Dobrovským a svým bývalým náměstkem z ministerstva informatiky Michalem Franklem. Třeba i kvůli zájmům společnosti Czech Coal týkajících se snah o prolomení limitů těžby hnědého uhlí a plánu vyměnit zástupce státu v dozorčí radě ČEZ. Anebo premiérovi vyhučel „díru do hlavy“ jeho mluvčí Roman Prorok, jak „pouští“ lidé z Mlynářova okolí. Kdyby se na to dalo vsázet, Prorok by měl asi pořádně vysoký kurz. Spíš se zdá, že se Mlynářovi konečně povedlo získat takový vliv, jaký zdaleka neměl v kabinetu Josefa Tošovského. A to ministerské křeslo vystřídal „jen“ za Úřad Vládi.
Primátor Prahy Pavel Bém se při udržení pozice šéfa pražské ODS neváhal spojit s Milanem Jančíkem, mužem mnoha skandálů a podezření. Primátor si vybral sám, starostu Prahy 5 už mu nikdo neodpáře. Zkrátka: Jak se do lesa Bém, tak se z lesa Jančík. A také: kdo s Jančíkem zachází, do p... schází. Ne všechno, co souvisí s pražskou ODS, je ale nutně špatné. Ojedinělou výjimkou je třeba kniha bývalé novinářky a nyní mediální poradkyně pracující i pro magistrát Hany Vítkové Jedů plná půda s podtitulem Pohádka pro dospělé z Malé Strany. Příběh tří Animůr - čarodějek z půdního bytu na Malé Straně - je zábavný. Mnohem zábavnější než Bémovy zákulisní čachry na sněmech. Animůry Lexaurina s Nurofenou a Hypnogenou zachraňují tu bývalého kádrováka z Pragokoncertu, kterému utekla žena, jindy pošahanou žárlivou milenku Fridolínu Frndopindovou, přičemž „záchrana“ spočívá především v tom, že je pořádně „sprdnou“. Do toho se Animůry stíhají hádat se svým mluvícím nábytkem, koupelnovými kachničkami, dalšími nadpřirozenými postavami Malé Strany a především samy mezi sebou. Třeba o to, zda je lepším milencem kat Mydlář, andaluský upír, anebo vampýr tuzemský, který se však při souloži samovznítí. Některé z postav navíc připomínají ty skutečné. Třeba Permoníček Pokorníček, skřet s netopýřími křídly, „jehož metody, jak vrátit pokoru do lidských životů, zhusta končily těžkou depresí napravovaného“, jako by z oka vypadl Bémovi. Stejně tak si lze v postavě „vždy podroušeného vodníka Češuji, jehož přirozená zeleň musela ustoupit cirhóze, neboť mu - aniž by si toho všiml - do koktejlu Blue Lagoon občas místo Curacaa dolijí Iron“ živě představit kontroverzního podnikatele a Bémova přítele Romana Janouška.
O autorovi| PETR KOLÁŘ redaktor LN
