PRAHA Diego Maradona v elegantním obleku několikrát zažongloval s míčem, zapózoval fotografům a pak se objal s režisérem Emirem Kusturicou, který o jeho životě natočil dokument.
Ovace, kterých se legendární argentinský fotbalista v úterý dočkal na filmovém festivalu v Cannes, dokazují, že úspěšní sportovci mohou zažít stejnou slávu i na stříbrném plátně. Zatímco Maradona v dokumentárním filmu ani nemusel předvést své herecké vlohy, jiní sportovci své umělecké ambice naplňují dokonce i v hraných filmech.
Ve filmu se už zviditelnily nebo se tam alespoň mihly v bezvýznamné roli stovky dalších sportovců. Boxeři Muhammad Ali, Vladimir Kličko a Lennox Lewis, hokejisté Paul Kariya, Wayne Gretzky a Mike Modano nebo fotbalista David Beckham.
Zatímco ti všichni si ve filmu zahráli většinou jen sami sebe, jiní sportovci dostali větší důvěru. Tušili jste, že se kanadský hokejista Brendan Shanahan mihl ve Forrestu Gumpovi v malé roli fotbalisty? Ve filmu Já, mé druhé já a Irena si dokonce zahrál policistu. „Něco takového je možné hlavně v Americe. Sportovců je tam tolik, že se mezi nimi občas může objevit i nějaký talent. U nás byla ta pravděpodobnost vždy menší,“ tvrdí filmová historička Eva Urbanová.
Český film podobných příkladů příliš nenabízí, i když i Vlastu Buriana lze vlastně považovat za sportovce. Fotbalista, cyklista a tenista měl sice vždy blíž k herectví, přesto jeho brankářskou kariéru dodnes připomíná pamětní deska na stadionu Sparty. „Účinkování sportovců ve filmu u nás nemá takovou tradici. Za minulého režimu se filmy netočily kvůli zisku, proto je nebylo třeba propagovat slavnými tvářemi,“ připomíná Urbanová.
Cenu získal jen Schwarzenegger No právě - známá tvář. Většina sportovců-herců nevystudovala konzervatoř, a přesto po nich filmoví producenti prahnou. „Chtějí do filmu slavnou tvář, o které by si lidé mohli vyprávět. Třeba o Michaelovi Schumacherovi, který se mihl ve filmu Asterix a olympijské hry. Je to výborná reklama,“ připomíná redaktor magazínu Cinema Ondřej Vosmík.
Většinou však ani slavná tvář nestačí. Například v americké komedii Jako Mike si zahrálo čtrnáct basketbalových hvězd NBA, jenže film, který je postavený na příběhu chlapce, jehož zasáhne blesk a on se zázrakem přes noc stane basketbalovou hvězdou, to nezachránilo.
Přesto existují výjimky, které dokazují, že se i pod svaly sportovce může ukrývat herecký talent. Když se v roce 1996 v kinech objevil film Space Jam v hlavní roli s basketbalistou Michaelem Jordanem, hned první víkend se stal hitem. „Byl jsem nervózní, protože jsem vstoupil někam, kde jsem nebyl profesionál. Bavilo mě to, ale hereckou kariéru neplánuji,“ poděkoval za další nabídky Jordan.
Stejnou slávu jako na závodech prožili ve filmu i Johnny Weissmüller, olympijský vítěz v plavání, který kdysi nezapomenutelně ztvárnil Tarzana, nebo bývalý francouzský fotbalista Eric Cantona. „Byl to troufalý cíl, ale bývalý sportovec definitivně získal ostruhy ve světě filmu,“ pochválili kritici Cantonu poté, co ve filmu L'Outremangeur ztvárnil postavu obtloustlého detektiva.
„Nechci hrát Terminátora ani se dostat do Hollywoodu. Rád točím spíš filmy intelektuálně podnětné,“ říká Cantona, který si zahrál už v patnácti filmech.
Paradoxně jediným bývalým sportovcem, který se může pyšnit velkou filmovou cenou, je ten, jenž ztvárnil právě Terminátora. Arnold Schwarzenegger, kterého dnes každý zná spíš jako kyborga než šampiona v kulturistice, získal prestižní Zlatý glóbus v roce 1977 za svůj debut ve filmu Zůstaň hladový.
***
Sportovní hvězdy na stříbrném plátně
