Biolog Joseph Harris roky vedl dvojí život. Ve dne pilně pomáhal hledat lék proti rakovině. Po práci pak neméně horlivě dělal všechno pro to, aby podobné výzkumy nemohly pokračovat: rozbíjel a ničil vybavení všude tam, kde prováděli testy na zvířatech.
Záhadný zloděj bagrů V noci 15. ledna 2006 dopadla policie v areálu firmy Bullimore Plant Hire v britském Northamptonu mladého muže a obvinila ho z pokusu o krádež stavebních strojů. Až po měsících vyšetřování kriminalisté zjistili, koho vlastně polapili. Analýzy mikroskopických kapiček mědi napálených na čelistech štípacích kleští potvrdily, že právě tento nástroj přestřihl přívod elektřiny nejméně do tří firem. Výsledkem mladíkových vandalských útoků byly zničené počítače a šanony s dokumentací, zámky ucpané vteřinovým lepidlem, vytopené kanceláře. Obětem zanechal pachatel vždycky vzkaz. „Platíte za své zločiny!“ nebo „Vraždíte zvířata!“ hlásaly nápisy nastříkané na stěny sprejem. Z údajného zloděje stavebních strojů se tak vyklubal zapálený ochránce zvířat.
Joseph Harris nikdy nic neukradl a útočil jen na firmy, které spolupracovaly se společností Hundingdon Life Science (HLS), jednou z největších evropských firem provídějící na zakázku testy na zvířatech. Bullimore Plant Hire dodal stroje na rozšíření areálu firmy této firmy. V roce 1997 natočili aktivisté skrytou kamerou, jak zaměstnanci vážně porušují zákony chránící pokusná zvířata před týráním. Záběry obletěly svět a společnost se rázem stala terčem cílených útoků. Tři auta zaměstnanců firmy zničily zápalné bomby, ředitele napadli muži vyzbrojení násadami od krumpáčů.
Firma balancující na pokraji bankrotu rozjela mohutnou lobbistickou kampaň u vlády a v parlamentu a domáhala se přísnějších postihů aktivistů. Záhy dal Svaz britského farmaceutického průmyslu vládě ultimátum. Buď zpřísní postih aktivistů, nebo budou farmaceutické firmy bojkotovat banky, které ukončily spolupráci s HLS. Mluvilo se atké o tom, že farmaceutické firmy přestěhují svá výzkumná centra i výrobní provozy mimo Británii. Takovou ránu ekonomice vláda neriskovala. V roce 2005 byl přijat zákon o organizovaném zločinu a těžkých kriminálních činech, který pamatoval i na „poškození organizací provádějících výzkum na zvířatech“.
Harrisovi hrozil trest až pěti let žaláře nepodmíněně. Za škodu třem firmám vyčíslenou celkem na 28 000 liber ho soudce nakonec poslal do vězení s ostrahou na tři roky. Kdyby skutečně kradl bagry, odešel by zřejmě s mnohem menším trestem.
Soudní proces s Josephem Harrisem šokoval všechny, kdo mladíka znali. Podobné útoky obvykle provádějí profesionální aktivisté, kteří se akcemi na ochranu zvířat živí a zatčení berou jako riziko povolání. Harris byl „amatér“. Pracoval jako vědec v nottinghamském Queen’s Medical Center, kde se podílel na výzkumu rakoviny jícnu. Součástí výzkumného projektu byly i pokusy na laboratorních myších. Vědci jim očkovali nádorové buňky a pak testovali, nakolik jsou různé látky schopné potlačit růst novotvaru. Joseph Harris se jakékoli účasti na pokusech se zvířaty úzkostlivě vyhýbal. Zpracovával vzorky, které zvířatům odebrali jiní členové týmu.
„Nikdy jsem myším nic nepíchl, nikdy jsem ani nebyl u toho, když zvířata umírala. Přesto jsem cítil podíl viny na tom, co se v laboratoři dělalo,“ řekl Harris v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Harrisovo znechucení sílilo s narůstajícím přesvědčením, že tým sleduje mylnou stopu a nový lék proti rakovině jícnu nakonec nevyvine. Cítil, že musí něco udělat. V té době vrcholila kampaň proti HLS. Harris se k ní oficiálně nepřipojil, ale plně s ní souhlasil. Na vlastní pěst vyrážel na noční sabotáže, dokud ho nezadržela policie a nešel do vězení. Stal se zřejmě jediným vědcem, který pracoval v biomedicínském výzkumu a zároveň byl odsouzen za útoky vedené proti institucím podílejícím se na pokusech na zvířatech.
Žiletky s virem HIV Podle průzkumu provedeného týdeníkem Nature zažila čtvrtina vědců pracujících s laboratorními zvířaty konflikt s ochránci zvířat nebo byli takového konfliktu svědky. V Británii má tuto zkušenost dokonce každý třetí badatel. A nejde o maličkosti – bomby pod automobily, vypálené domy, fyzické útoky, vydírání. V únoru roku 2008 zapálili aktivisté biomedicínské výzkumné centrum na univerzitě v belgickém Hasseltu. V létě roku 2009 vypálili dům tehdejšího ředitele farmaceutického koncernu Novartis. Zároveň nastříkali sprejem na hrob jeho matky nápis: „Ihned zastav HLS!“
Především američtí vědci mají pocit, že aktivisté svou činnost stupňují. Britští vědci jsou spíše nakloněni názoru, že se situace zklidňuje. Zřejmě k tomu přispělo pomalé doznívání kampaně proti HLS a několika dalších podobných velkých protestních akcí. Pokusy o objektivní bilanci aktivistických útoků vyznívají konstatováním, že minimálně v posledních pěti letech se nátlakové a násilné aktivity ochránců zvířat drží na přibližně stejné úrovni. Pokud dochází k nárůstům, či naopak poklesům, pak jsou místní a dočasné. Z průzkumu Nature vyplývá, že na vědce nemají akce odpůrců pokusů na zvířatech velký vliv. Jen 15 procent expertů vystavených nátlaku ochránců zvířat změnilo zaměření svého výzkumu.
Největšímu tlaku je vystaven výzkum na opicích a lidoopech. Neurobiolog David Jentsch z University of California v Los Angeles používá k výzkumu drogové závislosti kočkodany. V březnu 2009 mu aktivisté poslali v obálce žiletky infikované virem HIV. V přiloženém dopise mu vyhrožovali podříznutím krku. Jentsch je přesvědčen, že tresty udělované za podobné činy nejsou přehnaně tvrdé. Joseph Harris to vidí úplně jinak a výhrůžky Jentschovi považuje za oprávněné.
„Kočkodani jsou velmi inteligentní stvoření, která podobně jako lidé cítí strach. Pokaždé, když viděli Davida Jentsche, byli vystrašení,“ prohlásil Harris pro Nature.
Hnutí na podporu pokusů Podle Stefana Treue, který vede centrum pro výzkum primátů v německém Göttingenu, jsou představy laiků o výzkumu na opicích silně zkreslené a neodpovídají realitě. Laičtí návštěvníci, kterým Treue ukázal přímo v laboratoři, co, jak a proč vědci s opicemi dělají, v drtivé většině pochopili a akceptovali, že jde sice o nepříliš rozsáhlý, ale zato nesmírně významný a nenahraditelný výzkum prováděný podle nejvyšších etických norem.
Vědci se shodují v tom, že zpřísnění zákonů postihujících násilné aktivity ochránců zvířat byl krok správným směrem. Británie přitvrdila od roku 2005, Spojené státy přijaly podobný zákon v roce 2008. Jenom samotné represe však problémy nevyřeší. Významným faktorem, který může přispět ke zklidnění vyostřené situace, je vznik organizací vystupujících na podporu vědců provádějících výzkum na zvířatech.
K těm nejvýznamnějším patří bezesporu britský Pro-Test založený počátkem roku 2006 šestnáctiletým studentem Lauriem Pycroftem. Odpůrci pokusů na zvířatech vedli v té době v Británii kampaň proti výstavbě výzkumného centra v Oxfordu. Pycroft zorganizoval prostřednictvím internetu poklidné a nenásilné protiakce. Když v únoru 2006 vytáhlo do centra Oxfordu asi 150 odpůrců výstavby výzkumného centra, postavilo se jim tam asi 800 členů Pycroftova hnutí Pro-Test. Ti požadovali, aby výstavba centra neprodleně začala.
Řekneme vám, proč to děláme Podobné aktivity mají významný vliv na atmosféru ve společnosti a jejich efekt je patrný i mezi samotnými vědci. Stále více jich je například ochotno podobně jako Stefan Treue diskutovat s laickou veřejností o výzkumu prováděném na zvířatech a vysvětlovat, proč je důležitý a jaké problémy můžeme s jeho pomocí vyřešit.
O autorovi| JAROSLAV PETR, Autor je profesorem České zemědělské univerzity a pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi
