Souhlasím s Ondřejem Neffem v tom, že nálepka „eko“ se dnes plácne na kdeco. Nemohou za to ovšem dosud přežívající donkichotští bojovníci, vedoucí ústupové boje už ani ne za zdravější, ale za alespoň o něco pomaleji ničené životní prostředí. Ti sami mnohdy jen zírají, co všechno dokážou „zobchodovat“ protřelí šíbři, kteří chytili slinu na další téměř bezpracný zisk pomocí nového reklamního triku.
Jen s těmi „dálničními přechody pro tah losů“ nemá pravdu. Kdyby něco takového existovalo například v obci Svor v Lužických horách, nemusel tam loni začátkem roku po srážce svého auta s jelenem přijít o život člověk. Asi před 25 lety tam byla vybudována přeložka silnice I/9 v souběhu s I/13, provedl se hluboký průkop terénem, naneštěstí ale křížící tisícileté migrační cesty zvěře. Jen tak mimochodem se při té příležitosti zrušila jedna regionální železnice, po jejímž tělese zvěř silnici přecházela bezpečněji pro sebe i pro motoristy.
Neštěstí na chvíli zahýbalo veřejným míněním, v tisku byly publikovány úvahy, že by se s tím možná něco mělo dělat, médii tlačení kompetentní činitelé dokonce i svolali jakési jednání. Ale jako obvykle, vše zase zvolna vyšumělo do ztracena. Sice tam od té doby došlo k dalším střetům, ale protože to tentokrát odnesla jen ta zvěř, nikoho už to nevzrušilo.
Ale jak dlouho tam budou mít motoristé štěstí? Nota bene, když se počítá s rozšířením již tak nezvykle široké silnice na takzvaný šestipruh? A kolik je takových kritických míst v republice? A kolik na nich musí ještě vyhasnout lidských životů (množstvím usmrcené zvěře se ani neodvážím argumentovat), než přechody pro jeleny, losy, medvědy přestanou být předmětem hloupého posměchu, zlostných denunciací či průhledně účelového brblání na zbytečně vyhozené peníze?
O autorovi| PhDr. Miroslav Hudec, Česká Lípa
