MISTROVSTVÍ SVĚTA V HOKEJI QUÉBEC Není porážka jako porážka. „My jsme ten zápas neprohráli, ale byli jsme poraženi. Což je vzhledem k budoucnosti dobré,“ mínil český kapitán Tomáš Kaberle. Hokejová reprezentace podlehla v klíčovém čtvrtfinále na mistrovství světa v Kanadě Švédsku a včera se vydala na smutnou cestu domů. Šampionát pro ni skončil.
Porážka 2:3 v prodloužení hodně bolí. Tým, v jehož silách bylo porvat se v Québeku o zlato, se tak vrací s prázdnýma rukama.
Zatímco loni tým nefungoval a na silné soupeře prostě neměl, letošní porážka zdaleka nešíří takový pesimismus. Dokonce spíše naopak. V tom má Kaberle pravdu.
Češi ukázali, že národní tým stále patří do absolutní světové špičky, ve čtvrtfinále sehráli se Švédy naprosto vyrovnaný duel, který rozhodl nešťastně sražený kotouč. „Někdy je to o štěstí. My jsme ho neměli,“ řekl Patrik Eliáš, nejlepší český útočník na světovém šampionátu.
Česká reprezentace prochází generační obměnou, v Québeku byl ze zlaté generace přelomu tisíciletí už jen brankář Milan Hnilička. Z toho pohledu je nadějné, že Češi předváděli velice kvalitní hokej, zářili v přesilovkách.
„Pokud bych hodnotil hokej na krásu, tak to bylo velmi dobré. Ale pokud bych měl hodnotit úspěšnost, tak jsme byli neúspěšní,“ řekl odcházející kouč Alois Hadamczik. „Celý život mě bude mrzet, že se tak dobrý tým nešel poprat o medaile.“ Český problém: brankáři Na papíře mělo Česko sice jedno z nejlepších mužstev, faktem však je, že v turnaji prohrálo jak se Švédskem, tak s Ruskem, tedy jedinými dvěma silnými oponenty. Navíc podruhé za sebou nezvládlo čtvrtfinále. To se předtím ještě nikdy nestalo. „Obměnila se generace a my se musíme naučit vyhrávat tyhle zápasy a celé mistrovství,“ řekl Radim Vrbata.
Z pohledu budoucnosti může být porážka i užitečná.
Češi ale mají co zlepšovat. Alarmující je situace mezi brankáři. Pokud nemůže přijet Tomáš Vokoun, Česko nemá špičkového gólmana. A bez této ingredience se velké akce vyhrávat nedají.
Hnilička, jenž se loučí s reprezentací, v brankovišti nezářil. Působil nejistě, puky často pouze vyrážel před sebe. Je však pravda, že ve čtvrtfinále předvedl nejlepší výkon. „V posledním zápase chytal výborně,“ ocenil kouč Hadamczik. „Může na sebe být hrdý,“ podotkl Eliáš.
Ve střední generaci není jiný brankář, který by si říkal o reprezentační dres. S výhledem na budoucnost měl Hadamczik vzít mladého gólmana, který by si osahal atmosféru mistrovství světa. Přímo se nabízel karlovarský Lukáš Mensator, hrdina extraligového play off.
Pokračování na straně 23
Dokončení ze strany 24
Hadamczik zariskoval a vzal na post jedničky v lize nechytajícího Hniličku. Z dnešního pohledu je zřejmé, že měl riskovat jinak: měl dát šanci Mensatorovi.
Český hokej navíc sužuje dlouhodobá bolest. Nemá útočníky buldoky, kteří by se nebáli chodit před soupeřova brankáře. „Z devadesáti procent padá důležitý gól tak, že se to od někoho odrazí nebo je to nějaká náhoda,“ přikývl Eliáš, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu.
Tým měl vynikající, prvotřídní obranu v čele s kapitánem Kaberlem. Jenže útok se po skvělém úvodu vytrácel. Zatímco Švédům stouplo po příjezdu skvělého gólmana Lundqvista sebevědomí a výkon o sto procent vzrostl, na český tým se jakoby přenesla nejistota z Hniličkova brankoviště. Ztrácel kreativitu i zdravou troufalost, ničím Švédy nepřekvapil.
Trenéru Hadamczikovi navíc chyběla schopnost mužstvo pořádně nažhavit, zdravě zbláznit a připravit na klíčový zápas. I to bude úkol pro jeho nástupce. „Pro každého je to obrovská zkušenost. Kluci se nemají za co stydět,“ řekl Kaberle.
O autorovi| Martin Prachař, Zpravodaj LN v Kanadě
