Stáli jsme v mrazivé noci ve dveřích venkovského moravského domku s rodiči mladíka, který málem nepřežil těžkou havárii a ještě při ní mohl zabít spolujezdce, svého kamaráda. Bohužel ji sám způsobil, protože řídil opilý. A tehdy to slovo zaznělo z úst jeho matky: „Jak - opilý. Vždyť měl jen dvě promile!“
Trochu mi to vyrazilo dech. Odjakživa jsem si myslel, že slovo jen znamená cosi jako jednotku. Jednotku něčeho, co nelze změřit ani metrem, ani časem, ani žádnou vahou, v podstatě jednotku důležitosti, ale zároveň nedůležitosti. Jen pro mne prostě vždycky znamenalo hodně málo. Jako když si nezapnu na košili jen jeden knoflík z deseti, když sice překročím povolenou rychlost v obci, ale jen o pět kilometrů za hodinu, když sice přijdu na schůzku později, ale jen o pár minut. Nikdy by mě nenapadlo, že pro někoho může být zanedbatelná míra opilosti za volantem jen dvě promile.
Začal jsem si toho nenápadného slova všímat víc a najednou jsem v údivem zjistil, že ti prostí venkovští rodiče nejsou jediní, kteří ho vidí jinou optikou. Mirek Topolánek si jen odskočil do Innsbrucku vládním letadlem zalyžovat, když už tam měl schůzku s českým velvyslancem, který si tam jen musel zajet až z Vídně. Saša Vondra si jen zaletěl na fotbal do Bukurešti, když už tam měl nějaké jednání, které budí podezření, že tam taky jen tak náhodou zrovna bylo. Jiří Paroubek se taky jen oženil v hotelu svého přítele Dvořáka, kterému jeho tehdejší ministr financí Sobotka jen odpustil daně v hodnotě jen nějakých dvanácti milionů. A Jiří Čunek? Proč by se necpal zpátky do vlády, když na jeho saku už zbyla jako skvrna jen nevysvětlená otázka, jak mohl brát sociální dávky v době, kdy zároveň ukládal velmi podezřelým způsobem do různých bank velmi podezřelé miliony?
Zdá se, že jednotka jen už dávno změnila svůj objem obecně. Někdy se nafukuje, jindy splaskne až k neviditelnu, prostě podle toho, jak se to dotyčnému zrovna hodí. Nebo jak ji on sám vidí. Někdy to může být deset milionů (když se třeba v parlamentu porcuje medvěd) a jindy zase pár stovek (když se nás energetičtí giganti snaží přesvědčit, že jejich zdražování naše kapsy vůbec nezatíží).
Chápu, když mi napíše vrah z vězení, že sedí za vraždu neprávem, protože do úřednice na poště (kterou přepadl) jen střelil ze samopalu. Na vině jsou prý ostatní; nemusela by bývala zemřít, kdyby jí okamžitě poskytli kvalifikovanou první pomoc, kdyby sanitka, která přijela na místo, měla všechny oživovací přístroje, které mít má, a kdyby ty přístroje byly správně použity. Je to prostě účelové jen protřelého kriminálníka. Ale co si mám myslet o tom, když mě světová velmoc číslo 1 přesvědčuje, že stavět radar proti říším zla je prý stejně důležité jako předtím; jen se mezitím ukázalo, že ta základní říše zla Írán už několik let svým jaderným programem světu nehrozí...
Obávám se, že už někde potichu koluje jakýsi tajný manuál, kde je slovo jen základním instrumentem, jak udělat z těch ostatních blbce. A jsem zvědav, jestli ho už zná i nový „zloděj století“ František Procházka. Mohl by se totiž, až ho chytí, docela úspěšně bránit, že neukradl tolik. Jen půl miliardy...
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
***
Někde už potichu koluje tajný manuál, kde je slovo „jen“ základním nástrojem, jak udělat z těch ostatních blbce
