Ruské diskuse o americkém radaru v Česku tak trochu připomínají starý sovětský vtip o dobrém Leninovi. „Strýček Lenin měl moc rád děti. Jednou seděl před chalupou a holil se, když kolem prošel kluk a kopl mu do lavoru,“ říká učitelka. „Lenin byl, milé děti, tak hodný, že ho nechal jít! A nemusel – měl přece břitvu.“
V podobném stylu nyní vyznívají výroky ruských politiků a vojenských odborníků. „Jsme rozumní lidé, nebudeme nikoho bombardovat,“ ujišťoval tento týden v Praze generál Jevgenij Bužinskij. „Nepropadáme hysterii. Situace nás ale hluboce zarmoutila a budeme přemýšlet, jak ji řešit,“ sekundoval mu ruský prezident Dmitrij Medvěděv. Což se dá vyložit tak, že se Rusové poohlédnou po nějaké funkční břitvě. Kterým směrem budou hledat, dalo již jasně najevo ruské ministerstvo zahraničí: „Budeme nuceni reagovat nikoliv diplomatickými, ale vojenskotechnickými metodami.“
Není vyloučeno, že i v tomto případě jde o klasickou imperiální rétoriku a plané výhrůžky, jak soudí například vicepremiér Alexandr Vondra. Stejného názoru je i ruský analytik Pavel Felgenhauer, který patří k oblíbencům západních médií. Podle něj jde o psychologický nátlak na český parlament podobný metodám z dob studené války. „To je důvod, proč je velmi nekonkrétní, ale zní výhružně,“ řekl.
Může to ovšem být i horší: Rusové se opravdu cítí být tlačeni do kouta. Výroky některých jejich profesionálních expertů totiž připomínají gesta šelmy, která si před protivníkem již již lehá na záda, ale přitom stále hledá poslední šanci k protiútoku. Klíč ke správnému výkladu této situace je širší veřejnosti bohužel nedostupný. Jde o to, zda má pravdu mluvčí Pentagonu Geoff Morrell, který tvrdí, „pro obrovský ruský raketový potenciál není raketový štít žádnou překážkou“. V tomto případě by totiž opravdu platila i druhá část jeho teze, že Rusové užívají rétorické hrozby jen proto, aby znervóznili lidi v Západní Evropě. Časem se pak, jak soudí Vondra, „dají všichni uklidnit“.
Poněkud jinou perspektivu skýtá možnost, že obavy Rusů z jejich podlomené obranyschopnosti jsou alespoň částečně oprávněné. Podle jejich scénářů by po případném prvním úderu zbyly ze současných asi dvou tisícovek raket s jadernými hlavicemi jen desítky. Americký protiraketový systém by tak při nezměněném stavu ruských ozbrojených sil znamenal konec jejich šancí na odvetu, a tím pádem i na účinné preventivní zastrašení. „Rusko dnes nemá ani ekonomické a politické, ani vojenské možnosti, jak se může reálně postavit síle, která k nám postupuje ze Západu,“ potvrdil tento výklad bývalý velitel radiotechnických vojsk ruské protivzdušné obrany Grigorij Dubrov. A komentátor státní agentury RIA-Novosti své podobně laděné nářky glosoval slovy „taková je cena naší porážky ve studené válce“.
Na východiscích z tohoto slabého postavení se zatím ruští experti neshodnou. Někdejší šéf ruských vzdušných sil Petr Dějněkin vidí řešení v přesunutí raket středního doletu a strategických letounů blíže k západní hranici. „Je zřejmé, že Američané rozumí jen síle, praktickým krokům,“ zdůvodnil generál svůj návrh. A nálety, které zavrhuje Bužinskij, jsou opět ve hře. Leda že by Dějněkin nepatřil k „rozumným lidem“. Cíl raket: nově i Polsko a Česko Rejstřík „adekvátních opatření ke kompenzaci vytvářeného potenciálu hrozeb naší národní bezpečnosti“, o němž mluví prohlášení ruské diplomacie, může být i podle dalších ruských činitelů široký. Řadě z nich se zamlouvá myšlenka na opětné nasměrování ruských střel na USA, nově pak i na Polsko a Česko. „Letadla je koneckonců možné sestřelit, ale raketa, když na to přijde, jistě doletí,“ tvrdí expert ruského Ústavu vojenských a politických analýz Alexandr Chramčichin. Dubrov chce zbrojení v kosmu, někdo se drží při zemi a požaduje peníze na protivzdušnou obranu pozemních sil s jadernými zbraněmi. Komunistický místopředseda ruské Dumy Ivan Melnikov zase sází na posílení ruské přítomnosti v cizích zemích. A nejsilnější muž eurasijské mocnosti, současný premiér Vladimir Putin, se svého času rozmáchl k snad nejambicióznějšímu projektu – přechodu od balistických raket ke střelám, které budou schopny měnit trajektorii letu.
V současné době jsou všechny ruské diskuse o odvetných opatřeních stále ještě na úrovni virtuálního štábního cvičení. Více jasno by mělo být až po rozhodnutí našeho parlamentu o ratifikaci dohod s Američany. Právě s rozhodnutím Prahy totiž oficiální místa v Moskvě spojují realizaci případných vojenských protiopatření. Teprve poté se ukáže, nakolik úspěšný bude současný tlak ruských jestřábů na získání nových „břitev“. Zatím se jim jen podařilo úspěšně demonstrovat, nakolik je současné Rusko slabé. Vojensky i morálně.
***
Výroky některých profesionálních expertů v Rusku připomínají gesta šelmy, která si před protivníkem již již lehá na záda, ale přitom stále hledá poslední šanci k protiútoku
Komentátor státní agentury RIA-Novosti glosoval podobně laděné nářky ruských generálů slovy „taková je cena naší porážky ve studené válce“
O autorovi| Pavel Máša, novinář
