Do Finska jsem odjel na pivní festival. Ve Velké Británii bývá zvykem, že kromě piv (Finsko má třeba vynikající portery) se na podobných akcích objevují také jiné nápoje, například cidery (jablečná šťáva s obsahem alkoholu kolem pěti procent.)
Překvapilo mě to, a tak jsem se nahlas podivil, proč Finové kopírují trend britských ostrovů. Ale ouha. Oni jej totiž nekopírují. Cider byl ve Finsku uveden na trh v roce 1952 u příležitosti pořádání olympiády a právě Finsko je druhé na světě ve spotřebě cideru, hned za prvním Irskem a před třetí Velkou Británií, jež tohle pití nejvíc propaguje.
Na další „pivní překvapení“ jsem narazil v Uruguayi. Pivo se tu sice pije z litrových lahví, ale jen z deckových skleniček. Kdokoliv z našinců proto v tamních končinách vypadá v podstatě téměř jako hrdina. Tedy vezmeme-li v potaz situaci, kdy u jednoho stolu sedí několik Uruguayců u jedné lahve a u druhého stolu otevírá jediný Čech už druhou láhev.
Divit se člověk nepřestane ani na Srí Lance, kde lze ochutnat báječné stouty, jež svojí harmonickou vůní a chutí strčí do kapsy ty z takzvaně pivně vyspělého světa. Překvapením nemůže být ani fakt, že rčení „chlastá jako Dán“ úplně tak neplatí. Tedy alespoň na pivních festivalech ne. Zde totiž můžete vidět skupinky pivařů, kterak diskutují nad zakoupenými vzorky, a rozhodně se neválejí opilí po zemi, jak můžeme občas spatřit na domácí pivní scéně.
Indiánské pivo, které nemá s indiány nic společného
Člověk se v souvislosti s pivem může také úplně shodit. Ale nevadí, smích prý - stejně jako pivo -prodlužuje život. Stalo se mi, že jsem ve společnosti chválil indiány a jejich um vařit dobré pivo. Byl jsem ale úplně „mimo mísu“. Piva IPA (Indian Pale Ale) indiánský původ nemají , vařily je totiž anglické pivovary pro královská vojska v Indii.
Pivní turistika za netradičním pivem ale na druhou stranu může někdy způsobit i pocit náhlého návalu hrdosti. Třeba když přednášíte o českém pivu pro zaplněný sál National Geographic Museum ve Washingtonu a přes tři sta lidí hltá každé slovo, jež uznávaný guru pivní žurnalistiky Michael Jackson vypustí do davu.
A nebo také když se na pivním festivalu v Helsinkách snažíte místní ohromit představovanými pivy z malých českých pivovarů, ale oni si s vámi chtějí povídat o pivovarech ještě menších, o těch restauračních. Kromě hrdosti se pak ale také divíte, jak je možné, že Fin ví o vašich pivech víc než kdejaký domácí pivař.
Je toho zkrátka spousta, co vás může při toulkách po světě piva potkat. A pokud byste náhodou zrovna „perlili“, berte to s nadhledem. I mistr tesař se někdy utne. A alespoň máte na co vzpomínat.
Překvapilo mě to, a tak jsem se nahlas podivil, proč Finové kopírují trend britských ostrovů. Ale ouha. Oni jej totiž nekopírují. Cider byl ve Finsku uveden na trh v roce 1952 u příležitosti pořádání olympiády a právě Finsko je druhé na světě ve spotřebě cideru, hned za prvním Irskem a před třetí Velkou Británií, jež tohle pití nejvíc propaguje.
Na další „pivní překvapení“ jsem narazil v Uruguayi. Pivo se tu sice pije z litrových lahví, ale jen z deckových skleniček. Kdokoliv z našinců proto v tamních končinách vypadá v podstatě téměř jako hrdina. Tedy vezmeme-li v potaz situaci, kdy u jednoho stolu sedí několik Uruguayců u jedné lahve a u druhého stolu otevírá jediný Čech už druhou láhev.
Divit se člověk nepřestane ani na Srí Lance, kde lze ochutnat báječné stouty, jež svojí harmonickou vůní a chutí strčí do kapsy ty z takzvaně pivně vyspělého světa. Překvapením nemůže být ani fakt, že rčení „chlastá jako Dán“ úplně tak neplatí. Tedy alespoň na pivních festivalech ne. Zde totiž můžete vidět skupinky pivařů, kterak diskutují nad zakoupenými vzorky, a rozhodně se neválejí opilí po zemi, jak můžeme občas spatřit na domácí pivní scéně.
Indiánské pivo, které nemá s indiány nic společného
Člověk se v souvislosti s pivem může také úplně shodit. Ale nevadí, smích prý - stejně jako pivo -prodlužuje život. Stalo se mi, že jsem ve společnosti chválil indiány a jejich um vařit dobré pivo. Byl jsem ale úplně „mimo mísu“. Piva IPA (Indian Pale Ale) indiánský původ nemají , vařily je totiž anglické pivovary pro královská vojska v Indii.
Pivní turistika za netradičním pivem ale na druhou stranu může někdy způsobit i pocit náhlého návalu hrdosti. Třeba když přednášíte o českém pivu pro zaplněný sál National Geographic Museum ve Washingtonu a přes tři sta lidí hltá každé slovo, jež uznávaný guru pivní žurnalistiky Michael Jackson vypustí do davu.
A nebo také když se na pivním festivalu v Helsinkách snažíte místní ohromit představovanými pivy z malých českých pivovarů, ale oni si s vámi chtějí povídat o pivovarech ještě menších, o těch restauračních. Kromě hrdosti se pak ale také divíte, jak je možné, že Fin ví o vašich pivech víc než kdejaký domácí pivař.
Je toho zkrátka spousta, co vás může při toulkách po světě piva potkat. A pokud byste náhodou zrovna „perlili“, berte to s nadhledem. I mistr tesař se někdy utne. A alespoň máte na co vzpomínat.
