Je skvělé odejít na vrcholu. Platí to v životě, ve sportu a i v politice. Málokdo to dokáže. A v politice zvlášť. Pamatujeme to v cizině, jak kdysi velikán Gorbačov zažíval potupné výsledky ve volbách do ruské Dumy. V podobném duchu působilo letošní vystoupení mnou kdysi respektovaného Miloše Zemana.
Že odstoupili ti, kteří volby prohráli, tj. Cyril Svoboda, Ondřej Liška a již zmíněný Miloš Zeman, je jasné a pochopitelné. Že neodstoupil Petr Nečas, který v souboji s ČSSD se svou ODS prohrál, a navíc dosáhl nejnižšího volebního výsledku za dobu existence ODS, a dnes dokonce s výbojnou bradou požaduje pro sebe post předsedy vlády, je už více nepochopitelné. Ale přiznávám, že rezignace Jiřího Paroubka na post předsedy ČSSD - v situaci, kdy ČSSD byla vítězem voleb - byl přece jenom šok.
Že samozřejmě věci nedopadly tak, jak jsme si přáli, je logické. Naše volební kampaň svou triviálností a soustředěním na dílčí detaily nebyla od počátku způsobilá vést k vítězství. Že mediální komunikace navenek působila leckdy odpudivě a opět svou četností únavně, nemusím nikomu vysvětlovat. Večer Jiří Paroubek převzal politickou odpovědnost i za frustraci a zmarněné naděje. Byl to šok, bylo to neočekávané, ale bylo to gigantické.
Poprvé v České republice odstoupil politik, který zvítězil, ale nezvítězil tak silně, jak si on i jeho stoupenci přáli. Jeho odstoupení přitom nikdo neočekával a kromě trvalých odpůrců, uvnitř strany a samozřejmě mimo strany, si ani nepřál. Navíc nic není tak proměnlivé jako polické nálady lidí. Vytvoří-li se pravicová vláda, může se poměrně brzy projevit zpětná vlna přízně a již na podzim se nálada ve volbách do Senátu může změnit v opak a ČSSD může být úspěšná.
Jiří Paroubek dělal chyby, tak jako každý. Někdy jsem mu je vytýkal, mnohdy jsem si myslel (a marně), že by se věci měly dělat jinak. Ale to není již podstatné. V sobotu, když Jiří pronesl své závěrečné slovo, a všichni se pohnutě roztleskali, jsem byl hrdý, že jsem měl tu čest s ním spolupracovat. Jiří uměl v politice rozdávat rány a byl neuvěřitelně tvrdý. Ale ukázalo, že dovede být neuvěřitelně tvrdý a neskutečně přísný i sám k sobě. A to znamená mnoho.
O autorovi| Jiří Vyvadil, dnes ještě poradce předsedy ČSSD
