* Jak byste zhodnotil těch deset roků, které uplynuly od vstupu Česka do NATO?
Toto období přineslo jasné vymezení našich bezpečnostních vazeb. Z politického hlediska vstup znamenal to, že se Česká republika ocitla v prostoru bezpečí a stability. Zřetelně se definovalo, jak má vypadat armáda a kam má směřovat její vývoj.
* Na co se Česko při modernizaci armády soustředilo?
První úkol tehdejší reprezentace vyplýval z dědictví z dob před rokem 1989. Byla to otázka likvidace nadbytečného materiálu, munice a pochopitelně zbraní. V oblasti letectví se musela vyřadit většina typů letadel jenom proto, abychom se soustředili na určité druhy, které bychom byli schopní provozovat. Letectvo v období let 1995 až 1999 procházelo hlubokou krizí. Problém vyřešil až nástup nových letadel L-159. Následně armáda přistoupila k modernizačním krokům, které znamenaly nastartování „nové armády“. Zaměřili jsme se na informační technologie, výpočetní techniku a digitalizaci bojiště.
* Bylo tedy cílem vojsko zmenšit? Uvažovalo se již tehdy o jeho profesionalizaci...
Máte pravdu v tom, že hlavní transformační krok byla samozřejmě profesionalizace armády. Orientovali jsme se na to, aby plnila úkoly, které vyplývaly ze strategických dokumentů. Z toho bylo logicky zřejmé, že musíme mít armádu moderní, ale zároveň menší. Výsledkem je armáda, která musí být schopná plnit úkoly tisíce kilometrů od vlastního území.
* Tuzemská armáda v posledních letech působila v Iráku nebo Afghánistánu. Myslíte, že se již Češi s podobnými misemi ztotožnili?
Existuje stále silně levicově zaměřená část veřejnosti, která má názor, že expediční armáda operující mimo naše území je něco špatného. Jako koalice ale máme společného nepřítele. Musíme být připravení bojovat tam, kde je skutečně bojiště. Nemůžeme jen sedět u nás doma, někoho popichovat a pokřikovat, co má dělat.
* Jak se s odstupem času díváte na éru před deseti lety?
Pro mě to bylo velmi složité období, kdy jsme neměli čas téměř na nic jiného než se věnovat tomuto úkolu. Časově i fyzicky to bylo vysilující, ale byli jsme z toho nadšeni. Rád na to vzpomínám.
