Obamova reforma zdravotnictví zvýší výdaje, aniž by řešila neefektivnost systému
Onaprosté většině zavedených státních sociálních a zdravotních systémů platí, že kdyby se měly zavádět dnes, nikdo by si je v takové podobě dobrovolně nevybral. Tak třeba penzijní systémy, které byly postupně rozšiřovány, takže je dnes důchodové zajištění různých sociálních skupin absurdně rozdílné, a jejich financování bylo založeno na předpokladu, že mladých pracujících bude vždy víc než důchodců.
Americký systém zdravotnictví by si rozhodně nikdo nevybral. Je nerovný - mezi 20 a 40 miliony Američanů nemá žádné pojištění; velká část lidí získává pojištění prostřednictvím svého zaměstnavatele, což má své nevýhody (sehrálo to například roli v dlouhodobém úpadku amerických automobilek); pojišťovny se často chovají jako skutečné pojišťovny, takže třeba diskriminují rizikové pojištěnce způsobem, jaký by v zemích s ústavně garantovaným právem na zdravotní péči nepřicházel v úvahu. Státní prvek se projevuje přímo v programech pokrývajících jen staré a chudé lidi, nepřímo v nesystematické změti daňových úlev. V neposlední řadě i agresivní právníci přispívají k tomu, že systém je drahý a čím dál tím dražší (podle jedné studie až 25 procent vyšetření, testů a procedur v USA nemá léčebný význam a provádí se jen z obavy před žalobou).
Zároveň se v Americe nacházejí špičková pracoviště a farmaceutické firmy ze zisku z drahých léků financují lví podíl světového farmaceutického výzkumu. USA tak slouží jako svého druhu poskytovatel nadstandardní péče pro sousední Kanadu s jejím centralizovaným, levnějším, ale v některých ohledech nedostatkovým zdravotnictvím, a v přeneseném smyslu pro celý svět.
Většina Američanů nesouhlasí Zreformovat zdravotnictví bylo jedním z volebních slibů Baracka Obamy a začal se mu věnovat hned po nástupu do funkce. Jenže atmosféra se pod vlivem hospodářské krize rychle změnila - většina Američanů si přeje, aby se stát přednostně věnoval stabilizaci ekonomiky, ne vytváření nového velkého státního sociálního programu. Všechny průzkumy ukazují, že většina Američanů Obamův plán nechce, a to tím rozhodněji, čím víc o něm prezident mluví. Začali si uvědomovat, že Amerika si nemůže dovolovat další zadlužování, a Obamovu ujišťování, že reforma dluh nezvýší, nevěří. Zároveň se většina bojí, že reforma sice může obsahovat žádoucí a spravedlivé kroky, ale je samotné poškodí, neboť zdraží jejich dosavadní pojištění. To, co napovídaly průzkumy, potvrdily doplňovací volby do Kongresu, které se v posledním roce odehrály. Demokraté je prakticky všechny prohráli (nejproslulejší byla ztráta senátního křesla v Massachusetts) a tématem byla reforma zdravotnictví.
Demokraté se tedy vydali na sebevražednou misi, v níž byli nakonec tento týden úspěšní. Dosáhli toho nebývalou politickou korupcí -nepopulární mamutí zákon doplnili bezpočtem rozpočtových triků a „malých domů“ pro jednotlivé kongresmany, zájmové skupiny i celé státy Unie.
Jeden příklad za všechny: nové příjmy měly do systému přijít ze zdanění vysokých příspěvků na pojištění, které některé bohaté firmy poskytovaly svým elitním zaměstnancům a které jsou, na rozdíl od běžného platu, nedaněné. Jenže se ukázalo, že k tomuto hýčkání dochází nejen v nenáviděné bance Goldman Sachs, ale i v mnoha firmách, kde tento luxus dohodly svým členům odbory, a tak se zdaňování v zákoně odsunulo na rok 2018. Tomu, že Kongres za osm let najde odvahu učinit to, co nedokázal ten současný, ovšem nikdo duševně zdravý nevěří.
V politickém „makro“ pohledu nakonec nejde ani tak o úspěšnost jednotlivých zájmových skupin jako o otázku společenských hodnot, které politické rozhodnutí vyjadřuje. Amerika utrácí na zdravotnictví 17 procent HDP, průměr vyspělých zemí je 10 procent. Schválená reforma zvýší výdaje možná až o bilion v průběhu příštích deseti let, aniž by řešila neefektivnost systému. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová v zoufalé snaze nějak spojit reformu s problémem nezaměstnanosti prohlásila, že nový zákon vytvoří čtyři miliony pracovních míst - 400 tisíc prý „skoro hned“. To jsou čtyři miliony lidí, kteří, místo aby vytvářeli něco produktivního, budou zainteresováni na tom, aby Američané trávili co nejvíce času po doktorech a v nemocnicích.
Západní země se nyní dostaly do stadia, kdy čím dál tím méně prostředků věnují na vytváření něčeho nového, na projektování se do budoucnosti, a čím dál tím více na zdržování a opečovávání toho, co je, nejvíce ze všeho sebe samých. Význam jistoty jako hodnoty dostoupil takové míry, že ohrožuje samotné přežití. Nepřipadá nám to tak, ale makročísla jsou neúprosná a připomenou se jim v podobě neufinancovatelných státních dluhů. Jsou slepé, ochotné schvalovat si nová sociální práva až do poslední minuty před státním bankrotem. Ale odsuzují se tak v globálním měřítku k nevyhnutelné historické bezvýznamnosti.
Reforma zdravotnictví prý vytvoří čtyři miliony pracovních míst. To jsou čtyři miliony lidí zainteresovaných na tom, aby Američané trávili co nejvíce času po doktorech a v nemocnicích.
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
