Když jsem před sedmnácti lety vešel do jeruzalémského whisky baru s názvem Mike’s Place a uviděl za barem obrýleného Američana s dlouhými blond vlasy a poťouchlým úsměvem, nemohl jsem tušit, jaký osud si tento muž vybere. Rozhodně si brzy vybral mě za spolubydlícího a já se dozvěděl vše o duši židovského barmana s francouzským příjmením.
Tehdy mě na Eitanu Gorlinovi nejvíce fascinovalo, že ač pocházel z velice bohaté rodiny (táta s jarmulkou na Wall Street, bratr producent velké televizní talk show), odmítal od ní jakoukoliv „kapitalistickou“ pomoc. Místo aby byl „hodný“ a šlapal rodinnou cestičkou v New Yorku, rebeloval si ve Svaté zemi za pípou a čepoval louisianské patoky opilým postavičkám v kultovním baru. Už tehdy se zřejmě už připravoval na profesionální kariéru dadaistického antropologa se slabostí pro média.
Z každé situace dokázal vytěžit příhodu, kterou pak po večerech sepisoval do bločku s nápisem Scénář. I z demonstrace, jejíž smysl nám byl lhostejný, byl schopen přijít s otisky zubů a s vysvětlením: „Šel jsem si koupit marlbora, ale po cestě si mě spletl policajt s demonstrantem a kousl mě.“
Uplynulo přes deset let – já už byl v Praze a Eitan v New Yorku –, když mi přišel poštou balíček. Bylo v něm DVD s Eitanovým celovečerním filmem Holy Land. Zpětně jsem se dozvěděl, jak se člověk, který se sám sebe před zrcadlem ptával, „tak co, dneska culík, anebo rozpuštěné vlasy,wild‘?“, přes pomocné práce při produkcích kung-fu naučil filmařinu. Jak si sehnal peníze, dopsal Scénář a dostal ocenění na festivalu Sundance. Přemýšlel jsem, jestli už přišla chvíle, kdy si bohatý synek řekl tátovi o peníze. Neřekl. Ani ve čtyřiceti od své volnomyšlenkářské životní filozofie neustoupil. (Jako VIP host na festivalu v Cannes přijel jen v trepkách a konopných kalhotech z thajského trhu.) A děj filmu? Ten kopíroval jeho osud – od masturbace v ješivě přes rebelii za barem až k lásce k ruským striptérkám. („Chci se oženit s krásnou ruskou modelkou a ihned jí nasadit parohy.“) Filmem se však Eitan tak vyčerpal, že další roky strávil nošením praktikáblů na módních přehlídkách na Manhattanu. Eitan se nestal slavným a bohatým režisérem. Místo toho se stal hercem. A poněkud zvláštním. Vymyslel si identitu Martina Eisenstadta a vyrazil na YouTube. Založil spolu s kamarádem Danem Mirwishem (bývalým speechwriterem pro senátora Toma Harkina) internetovou stránku Hardingova institutu a začal psát blog. Jeho postava mluvila pro stovky tisíc diváků ve fiktivních televizních show irácké televize. V nejslavnější etudě imitoval amerického podnikatele, který chce sjednotit Irák tím, že do země přiveze kasina. V nich naznačil svoji verzi iráckého „melting potu“. Šíité, sunnité i Kurdové si konečně budou rovni. Budou nosit uniformy jako v McDonaldu… Ale vrcholné číslo mělo teprve přijít. Eisenstadt ošálil seriózní americká média včetně MSNBC či LA Times, když se přihlásil k autorství úniku trapné informace o Sarah Palinové. (Ano, té informace, která tvrdila, že Palinová neví, že Afrika není země, nýbrž kontinent.) Mystifikace zahájila seriózní debatu o ověřování fakt v médiích. Eitan se nestal bohatým a slavným mystifikátorem. Místo toho pracuje v cateringu v Hollywoodu. („Jsem tady jediný heterosexuál.“)
Člověk na snímku se jmenuje Martin Eisenstadt. Právě vydal knihu I am Martin Eisenstadt (pět hvězdiček, 10 dolarů na Amazon. com). Ale stejně. Něco nehraje… autor je redaktorem Pátku foto archiv LN
***
Umění kašlat ve čtyřiceti na peníze a hypotéky zvládá Eisenstadt bravurně. Možná spoléhá na to, že jeho kniha I am Martin Eisenstadt bude bestseller
