Jobbik v budapešťských lázních

Od zbytku osazenstva se odlišovali na první pohled dva mohutní Maďaři. Jeden vyholený, druhý úplně na krátko ostříhaný, oba celí potetovaní a na krku velké zlaté řetězy. Skupinka rozdováděných polských studentů je viditelně naštvala. „Ty seš Slovák?“ zeptal se anglicky zvýšeným hlasem ten mohutnější hubeného Poláka. „Ne my jsme z Polska...“ odpověděl mladík. „Tak to máš štěstí. Ale stejně se zklidněte.“ Člověku to nedalo, protože typičtější voliče extremistického Jobbiku aby pohledal. „Jasně, Jobbik,“ řekli oba, když dostali otázku, koho volí. „Socialisté vládli osm let a byla to katastrofa, Fidesz už vládl čtyři roky a taky špatně. Musí se vyzkoušet něco nového. A nový je tu Jobbik.“ Oba svalnatci nebyli ani zklamaní, že Jobbik nevyhrál. „Druhé, třetí místo není špatné. Když se osvědčí, když budou v parlamentu Fideszu pořádně zatápět, tak mohou za čtyři roky vládnout.“ Po chvíli se dostane řeč na tu větu před chvílí, o Slovácích, nenechají se prosit a začnou: „Slováci, to není žádný národ. Nikdy neměli žádný stát, teď deset let. A my Maďaři tisíc. A ten jejich Fico ještě provokuje. To, že žijí Maďaři za hranicemi Maďarska je špatné a musí se to změnit. Maďarů je patnáct milionů...“ Když se začnou vyptávat, co na to my Češi, na čí jsme straně, přijde vhod výstraha na okraji bazénu - říkající, že pobyt v teplé termální vodě delší dvaceti minut se nedoporučuje.